Americký spisovatel Theodore Dreiser ve své Americké tragédii napsal, že krása spojená s bohatstvím fascinuje skoro každého. Dodejme, že když se k tomu přidá ještě naděje na uzdravení, musí Mariánské Lázně fascinovat úplně každého.
Lázeňské město na jižním svahu Slavkovského lesa má za sebou krátkou, ale úchvatnou historii. Jeho závratně rychlý zrod a velkorysé budování přede dvěma stoletími uchvátilo všechny současníky včetně J. W. Goetha, pravidelného návštěvníka západních Čech. Mnozí místní patrioti jsou dokonce přesvědčeni, že právě tehdejší pracovní úsilí inspirovalo velkého básníka k nalezení katarze pro svého Fausta. Vskutku se zdá, jako by práce proměňující bažiny v zářivý městský klenot rezonovala se závěrečným dějem Goethovy geniální básnické skladby, v níž věčně neuspokojený, pravdu a smysl života hledající doktor Faust konečně pozná vrcholný, osvobozující okamžik štěstí a vysloví o prchavém okamžiku ono osudové přání.
Tepelský lékař J. J. Nehr a zahradní architekt Václav Skalník, dva ze tří mužů, kteří stáli u zrodu Mariánských Lázní, také mohli nad svým úspěšné pokračujícím dílem pocítit závratnou chvíli uspokojení a říci: „Slastný okamžiku, setrvej!“, aniž by se museli bát tragického konce, protože oni duši ďáblu neupsali. Třetí z nich, K. K. Reitenberger, opat tepelského kláštera, jako by však svou duši upsal lázním a zapomněl na správu svěřeného kláštera. Za trest pak byl od svého nedokončeného díla vyhnán.
První pokus o založení lázní u léčivých pramenů v roce 1762 ztroskotal na neústupnosti horního úřadu v Horním Slavkově, který měl právo disponovat zdejšími lesy a šetřil si je na nově zakládané rudné doly. Až po dlouhém úsilí a mnoha ústupcích se podařilo klášteru pruh lesa kolem minerálních pramenů vykoupit. Ale ne všichni opati byli stavbou klášterních lázní nadšeni. Na přelomu 18. a 19. století tuto ideu nejvíce propagoval MUDr. Nehr, lékař premonstrátů, který nakonec požádal mnichy, zda by mohl na vykoupeném území, u Mariina pramene, postavit na vlastní náklady lázeňský dům a tam léčit. Rok 1808 je tak považován za letopočet založení Mariánských lázní. Do několika srubových stavení seskupených kolem léčivého pramene a přírodního jezírka s výrony oxidu uhličitého se sjelo už prvním rokem několik desítek pacientů a rok od roku jich přibývalo, i když si zpočátku museli přinést na celý léčebný pobyt potraviny a někdy i polní lůžka. Teprve tento nečekaný zájem přiměl tepelského opata k rozhodnutí, že další stavby lázeňských budov bude financovat a provozovat klášter.
První typicky lázeňskou stavbou byl pavilon Křížového pramene z roku 1818. Stojí v sousedství Kolonády dodnes v nezměněné klasicistní podobě, tak, jak jej navrhl A. Turner. Vzdušná stavba podpíraná desítkami sloupů vrcholí mohutnou kupolí s dvojitým (arcibiskupským) křížem, který je symbolem premonstrátů. Až v roce 1857 byla do interiéru pavilonu umístěna busta J. J. Nehra od E. Maxe a po výstavbě Kolonády koncem 19. století byla část vody ze zdejších pramenů odvedena do kolonádní haly.
Mezi prvními ubytovacími zařízeními byl postaven i hotel Hvězda, dodnes jeden z nejproslulejších, i když důk…