Hlavní město Madeiry Funchal dostalo své jméno podle divokého fenyklu (funcho), který hojně porůstal v době jeho založení tuto část jižního pobřeží ostrova. Není sice na Madeiře nejstarší, ale záhy se stalo nejvýznamnějším, už v 16. stol. se mu začalo přezdívat „malý Lisabon“ a dnes v něm žije skoro polovina všech Madeiřanů.
Portugalští mořeplavci João Gonçalves Zarco a Tristão Vaz Teixeira, kteří z pověření prince Jindřicha Mořeplavce pluli v roce 1418 k Madeiře, vstoupili na souš v místech dnešního městečka Machico na východním pobřeží, protože tamní zátoka, dodnes nesoucí jméno Baia de Zarco, byla jedním z mála bezpečných kotvišť na ostrově. Když o několik let později Jindřich Mořeplavec mezi tyto dva muže coby dědičné vládce Madeiru rozdělil, zůstal Teixeira, který dostal východní část ostrova, v Machicu. Připomíná ho tam pomník na hlavním náměstí před farním kostelem. O dvojitém postranním portálu tohoto kostela ve stylu prosté atlantské gotiky se uvažuje jako o možném nejstarším stavebním fragmentu na Madeiře. V nedaleké kapli zázračného Krista (Senhor dos Milagres) zase visí krucifix považovaný za nejstarší sochu na ostrově. Malebné Machico stojí za vidění nejen kvůli těmto památkám, ale my se teď vydejme po stopách Joãa Gonçalvese Zarca, kterému připadla západní část ostrova.
Zarco se nejprve usadil na několik let kousek západně od Funchalu v Câmara dos Lobos, ale brzy se přestěhoval, protože funchalská zátoka se ukázala být největším a nejbezpečnějším přirozeným přístavem na Madeiře. Navíc tu do moře ústily tři malé říčky, jejichž voda se dala využít pro pohon cukerných mlýnů. Zarco se nejprve usadil u pobřeží v místech dnešního parku Santa Catarina, ale pak se přestěhoval výše na úbočí svahu do míst, kde se dnes rozkládá Quinta das Cruzes, nádherné panské sídlo se zahradou v čtvrti São Pedro, v němž je dnes umístěno muzeum vystavující mobiliář, porcelán a různá umělecká díla, které dříve zdobily paláce příslušníků vznešené madeirské společnosti. Těch nebylo ve Funchalu málo. Naopak – své městské paláce si tu stavěli všichni velkostatkáři, kteří odtud na své latifundie jezdili pouze v létě. V souvislosti s rozvíjejícím se obchodem s cukrovou třtinou se ve Funchalu usazovali také bohatí italští nebo vlámští kupci, později zase angličtí obchodníci s vínem. Množství honosných budov a koncentrace vybrané společnosti vedly k výše uvedenému označení „malý Lisabon“, které doplňovaly i další charakteristické prvky, jako třeba černobílá dlažba s ornamentálními vzory…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Madeira