Niemeyerova Brazílie

Ne, není to omyl, nechtěla jsem napsat Brasília, jak by se mohlo na první pohled zdát – přestože si většina lidí spojuje jméno Oscara Niemeyera právě s brazilským hlavním městem. A není divu, Brasília je jeho rukopisem popsána skrz naskrz. Neexistuje jiné brazilské město, které by tento geniální architekt, který nás opustil v roce 2012 v nedožitých 105 letech, ovládl na svém kresličském prkně v takové komplexnosti. Přesto však Niemeyerovo dílo není pouze Brasília.

Oscar Niemeyer se narodil roku 1907 v Rio de Janeiru. V roce 1934 mu diplom z fakulty architektury univerzity Belas Artes de Rio de Janeiro otevřel dveře ke stáži u renomovaného architekta Lúcia Costy a hned dva roky poté byl vybrán, aby se účastnil projektu pro výstavbu budovy ministerstva školství v Riu (Edíficio Gustavo Capanema) po boku věhlasného Le Corbusiera, „průkopníka modernismu“. V roce 1940 realizoval na pozvání tehdejšího starosty města Belo Horizonte Juscelina Kubitscheka svůj první velký projekt, zábavní čtvrť Pampulha, kterou tvořilo kasino, taneční sály, restaurace, klub a kostel sv. Františka z Assisi (kostel Pampulha), který je považován za její veledílo. Vzhled kostela byl inspirován liniemi barokní architektury, Niemeyer si pohrál s plastičností materiálu a vytvořil železobetonovou klenbu, jaká se používala doposud pouze u hangárů. Přestože tím nadchnul architekty a umělce, katolickou církev projekt malinko urazil a trvalo 17 let, než byl kostel v roce 1959 vysvěcen. Celý grandiózní projekt Pampulha nakreslil Niemeyer po konverzaci se zadávajícím politikem během jedné noci u hotelového stolu…

Z Niemeyerova rýsovacího prkna poté následovaly projekty jako hlavní sídlo OSN v New Yorku, veřejná knihovna Luize de Bessa v Belo Horizonte a další veřejné budovy, ale i soukromé rezidence (např. Casa Edmundo Cavanelas).

A v roce 1956 to přišlo. Vizionářský sen a volební slib tehdejšího prezidenta Juscelina Kubitscheka přesunout hlavní město z Rio de Janeira více do středu země se stal realitou.  Během 41 měsíců vyrostl na prázdné Planalto Central ve Středozápadní oblasti země skvost moderní architektury právě díky práci výjimečných profesionálů: urbanisty Lúcia Costy, architekta Oscara Niemeyera a krajinného architekta Roberta Burleho Marxe. V dubnu 1960 bylo město slavnostně inaugurováno a celému světu představilo nevšední urbanistické pojetí – je rozděleno do očíslovaných bloků a sektorů pro specifické aktivity jako např. hotelový…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Brazílie