V tropech celého světa existují ostrovy s azurovými lagunami, křišťálově čistou vodou a plážemi se sametově bílým pískem, nad nimiž se sklánějí nahnuté kmeny kokosových palem. Nezaměnitelnou jedinečnost dodávají každému z nich až lidé, jejich život a zvyky. Abychom porozuměli mentalitě obyvatel Guadeloupu, musíme se podívat trochu dál do historie.
Karukera, Ostrov krásných vod – tak pojmenovali Guadeloupe počátkem 9. století Karibové. Své dnešní jméno získal ostrov od Kryštofa Kolumba, který tu přistál jako první Evropan při své druhé plavbě 4. listopadu 1493. Inspiroval se přitom svou oblíbenou světicí, Pannou Marií Guadeloupskou, a jí zasvěceným královským klášterem ve španělském Cáceres, kde svého času obdržel oficiální pověření k plavbě do Indie.
Ostrovy Malých Antil ale Španěly příliš nezajímaly, a tak se tu otevřela příležitost i pro další evropské státy. Guadeloupe získala během 17. století Francie, které ostatně patří dodnes – společně s několika dalšími malými ostrůvky tvoří jeden z jejích zámořských departementů. Evropští kolonizátoři začali záhy přivážet na karibské plantáže černé otroky z Afriky, kteří neměli problémy se zdejším klimatem. Otroctví bylo zrušeno v roce 1848 a majitelé plantáží pak museli hledat novou pracovní sílu. Našli ji v Indii, odkud přijelo na Guadeloupe během druhé poloviny 19. století více než 25 000 dělníků.
Na Guadeloupu stály proti sobě po staletí dvě tradiční skupiny obyvatel. Na jedné straně béké – příslušníci bohatých plantážnických rodin, jejichž předkové přišli na Antily často ještě dříve než černošští otroci. Dodnes nacházíme jejich jména v názvech největších podniků na ostrově, které ovládají značnou část zdejší ekonomiky. A proti nim nejprve otroci a od poloviny 19. století námezdní dělníci tvoření v naprosté většině nebělošskou částí obyvatelstva.
Míšenci dnes tvoří asi 80 % obyvatel Guadeloupu. Říká se jim kreolové, přičemž creole je zároveň názvem jazyka, kterým mezi sebou komunikují a který je druhým oficiálním jazykem Francouzských Antil. Nemá psanou formu, vznikl z nejrůznějších jazyků včetně afrických. Kreolové jsou velmi citliví na používání slov „černý“ nebo „barevný“ v souvislosti s barvou pleti. Mluví o sobě jako o Antilanech a uvedené přívlastky považují skoro za urážku.
Život na Guadeloupu je jiný než u nás, jednodušší a asi opravdovější. Kreolové žijí dneškem, špatné z minula se rychle zapomíná a budoucnost? Si Dié vé… neboli „Když Bůh dá, bude dobře.“ Nutno poznamenat, že budoucnost se tu měří na hodiny, maximálně na dny. Hodinky nejsou pánem času, životní hodnoty jsou jiné než u nás. Životní styl vystihuje úsloví „Pa ny pwoblem“ – žádný problém. Středem všeho je rodina, kterou většinou řídí matka, role otce bývá v pozadí. Kreolové mají krásný vztah ke starým lid