Pestrý svět Karibiku

Mapě karibské oblasti dominují čtyři ostrovy Velkých Antil – Kuba, Jamajka, bývalá Hispaniola (dnes Haiti a Dominikánská republika) a Portoriko. Tyto ostrovy byly také hlavním předmětem zájmu evropských koloniálních mocností a později i USA. Původní výsadní postavení španělské koruny v tomto regionu začaly narušovat od poloviny 17. století Anglie s Francií. Jamajku získali Angličané už roku 1655 a roku 1697 uznalo Španělsko francouzskou nadvládu nad západní částí ostrova Hispaniola (od roku 1804 Haiti). Východní část ostrova (Santo Domingo) náležela španělské koruně s kratší přestávkou až do roku 1865, o 50 let později ji na několik let vojensky ovládly Spojené státy (1916-1924). Kuba a Portoriko přešly do sféry amerického vlivu již roku 1898. S výjimkou Portorika, které se stalo volně přidruženým státem USA, jsou dnes ostrovy Velkých Antil nezávislé republiky.
Daleko menší zájem vzbuzovalo souostroví Malých Antil, které se táhne od Portorika až k jihoamerickému kontinentu a vytváří tak téměř souvislou hranici mezi Atlantským oceánem a Karibským mořem. Pro Španěly byly tyto pevninské "drobty" povětšinou neužitečné – nenabízely ani zlato, ani jiné formy rychlého zbohatnutí. A tak zatímco domorodé obyvatelstvo Velkých Antil téměř vymizelo už v 16. století, na některých ostrovech Malých Antil se udrželo až do druhé poloviny 18. století. Jistá izolovanost této oblasti také přála podloudnému obchodu a pirátským aktivitám. Například Panenské ostrovy nebo Curaçao byly oblíbenými pirátskými útočišti.
Pestrý svět Karibiku Malé Antily jsou tradičně rozděleny na dvě skupiny ostrovů – Návětrné a Závětrné. Mezi Závětrné ostrovy, ležící v severozápadní části souostroví, patří Panenské ostrovy, Anguilla, Svatý Martin, St. Barts (Saint Barthelemy), Saba, St. Eustatius, St. Kitts (Svatý Kryštof), Nevis, Montserrat, Antigua a Barbuda a Guadeloupe. Návětrné ostrovy tvoří Dominika, Martinik, Svatá Lucie, Barbados, Svatý Vincenc, Grenadiny a Grenada. Barbados dále na východě a Trinidad a Tobago na jihu nejsou součástí Návětrných ostrovů. Stejně tak sem nepatří ani další ostrovy Malých Antil podél severního pobřeží Venezuely – Margarita a ostrovy ABC, tedy Aruba, Curaçao a Bonaire.
Pro řadu společných znaků bývají do karibské oblasti někdy zahrnovány i Bahamy, Bermudy, Turcs a Caicos. Tyto ostrovy však leží již v Atlantském oceánu. Pro pochopení současné podoby karibské oblasti jsou klíčové tři historické pojmy – kolonizace (17. – 19. století), emancipace (polovina 19. století) a získávání nezávislosti (především druhá polovina 20. století). Vnějším projevem těchto procesů jsou jak ekonomická a sociální skladba jednotlivých ostrovů, tak i jejich státní zřízení. mapaZatímco některé ostrovy získaly statut nezávislého subjektu, a to buď jako republika nebo jako stát přidružený k jiné mocnosti, jiné si uchovaly užší vazby na bývalé kolonizátory s různou mírou samosprávy. Například Britské Panenské ostrovy a Montserrat zůstaly koloniemi Velké Británie, Guadeloupe a Martinik jsou nyní zámořskými departmenty Francie a pět ostrovů Nizozemských Antil spolu s Arubou mají statut autonomního území Holandska. Závislým územím jsou i Panenské ostrovy patřící původně Dánsku, které v roce 1917 odkoupily USA.
S příchodem evropských kolonizátorů se postupně měnila demografická skladba ostrovů. Zatímco dosud svobodní Karibové byli vyhlazeni nebo zotročeni, přibývalo černošského obyvatelstva, které na antilské ostrovy dovážely otrokářské lodě ze západní Afriky. Počet otroků, kteří byli nuceni pracovat na zakládaných plantážích cukrové třtiny, nakonec mnohonásobně převýšil počet bílých. Tím byl také určen základní "stavební" prvek současných obyvatel Antil, obecně označovaných jako karibští kreolové. Pojem "karibský kreol" je ale skutečně široký a ztělesňuje výsledek dlouholetého míšení a komplexního zřetězení nejen řady národností a etnických skupin afrického a evropského původu, ale také původu asijského a amerického.
Pouliční prodej kokosůn ostrově St. John ze skupin Panenských ostrovů USA Pouliční prodej kokosůn ostrově St. John ze skupin Panenských ostrovů USA Mnoho Asiatů, především pak Číňanů a Indů, přichází na „cukrové ostrovy“ po roce 1840 jako nájemní dělníci v souvislosti se zrušením otroctví. Měli tak nahradit osvobozené otroky, kteří po vyhlášení emancipace hromadně opouštěli plantáže. S následnými, již slabšími migračními vlnami se karibská populace obohacuje o další přistěhovalce z Indie, Číny a evropských zemí, aškenazské Židy, imigranty z Blízkého Východu (zejména Libanonce, Syřany a Palestince), ale i Latinoameričany a obyvatele Spojených států a Kanady.
Jako protipól procesu vzájemného míšení, ke kterému přirozeně dochází, stojí více či méně úspěšná snaha řady komunit o zachování vlastní identity a udržování úzkých vztahů s mateřskou zemí. Jedná se především o komunity z asijských zemí a Blízkého Východu. Vedle toho, že jejich členy spojují silná pouta kulturní a náboženská, představují obvykle i vyhraněnou skupinu z pohledu ekonomického.
Příliv nových obyvatel je vyvažován vysokou emigrací. Po druhé světové válce odchází řada lidí do domovských zemí jako Anglie, Francie, Holandsko nebo USA. K pohybu obyvatelstva dochází i v rámci samotných Antil, kdy se obyvatelé chudších ostrovů stahují na ostrovy se silnější ekonomikou, jakými jsou například Holandské Antily nebo Panenské ostrovy USA. Dnes žije v emigraci až pětina obyvatel Antil. Zatímco došlo ke zpřísnění imigračních zákonů, je stále umožněn volný pohyb profesionálů a specialistů. Tato situace jen zhoršuje neblahý "odliv mozků", který má pro ostrovy dalekosáhlé následky.
Pestrý svět Karibiku K definujícím rysům karibské oblasti patří značná kulturní a jazyková rozmanitost. Evropské národy na ostrovy přinesly svou architekturu, vojenské techniky, vědecké objevy a také politické a společenské instituce. Zároveň zavedli křesťanství jako oficiální náboženství. Evropská kultura byla průběžně prostoupena a také odlehčena legendami, folklórem, hudbou, tancem, uměním a náboženskými představami afrických otroků, kteří vtiskli karibské oblasti její nezaměnitelnou tvář. Spontánnost a jistá "lehkost bytí", které k této tváři bezesporu patří, je zase do jisté míry vyvažována příchozími z Asie a Blízkého Východu, kteří na ostrovy přinášejí své tradiční kulturní hodnoty, obchodního ducha a také vysokou pracovní morálku. Zároveň se už tradičně profilují v určitých zaměstnáních. Číňané jsou například proslulí svým "monopolem" na čistírny a provozováním levných restaurací a Indové a Arabové vévodí drobnému obchodu.
Jazyková situace karibských ostrovů poměrně zřetelně odráží jejich koloniální minulost a vliv jednotlivých evropských mocností. Nejrozšířenějším jazykem co do počtu mluvčích je španělština, která se udržela na Kubě, Portoriku a v Dominikánské republice. V bývalých francouzských a anglických koloniích a na britských, francouzských a holandských závislých územích jsou to samozřejmě odpovídající angličtina, francouzština a holandština. Jazyková situace je dále zpestřena přítomností kreolských jazyků. Ačkoliv se vědci dodnes přou o jejich původ, zdá se, že společným kořenem je takzvaná lingua franca, jazyk, který se vyvinul podél západního pobřeží Afriky během 15. století jako prostředek komunikace mezi portugalskými obchodníky a různými africkými kmeny. Později se lingua franca stala dorozumívacím jazykem v prostředí transatlantického obchodu s otroky. Pestrý svět KaribikuPoužívali ji otroci jak mezi sebou, tak v komunikaci se svými pány. V Novém světě se z tohoto základu vyvinuly odlišné jazyky a dialekty, jejichž slovní zásoba se obohacovala v závislosti na kolonizátorech a původu svých uživatelů. Na Panenských ostrovech USA tak má místní kreolština výrazný dánský nádech, zatímco na Nizozemských Antilách převládá vliv holandštiny. Kreolština je obvykle rozšířena v nižších společenských vrstvách a po dlouhá léta měla především ústní podobu. Výsadnímu postavení se však těší na holandských územích, kde se její místní forma papiamento může pochlubit dlouholetou písemnou tradicí, je vyučována na školách, uslyšíte ji v rozhlase, v televizi a dokonce i v parlamentu.
I přes svou rozmanitost tvoří karibská oblast relativně homogenní celek. Jazykové, kulturní a geopolitické rozdíly, které existují mezi jednotlivými ostrovy, jsou v tomto ohledu stírány společnou historickou zkušeností i podobnými problémy, se kterými se ostrovy potýkají. K těm patří například vysoká nezaměstnanost, značná zadluženost a rostoucí kriminalita.
V oblasti ekonomiky jsou společným jmenovatelem dědictví plantážního systému, vývoz přírodních surovin jako hlavní zdroj exportního příjmu a dynamicky se rozvíjející turismus.
Význam turismu vzrostl zejména v 50. letech minulého století spolu s leteckou dopravou. Karibským tygrem se v tomto směru stala v posledních deseti letech Kuba, která dokázala ztrojnásobit svůj podíl na karibském trhu. Na mnoha dalších ostrovech pak hrají velkou roli zahraničí investoři a skutečnost, zda jsou cílem velkých výletních lodí.
Pestrý svět Karibiku Role turismu pro rozvoj karibských ostrovů přitom není tak jednoznačná. Někteří odborníci argumentují tím, že investice vkládané do této poměrně nejisté oblasti (vzhledem k sezónnímu charakteru cestovního ruchu, značné závislosti na zahraniční ekonomice a úniku zisků do zemí, odkud přicházejí turisté i investoři), by mohly být daleko efektivněji využity v jiných sektorech karibského hospodářství.
Je však nanejvýš pravděpodobné, že podíl turismu na karibské ekonomice nadále poroste, neboť je to oblast příliš krásná na to, aby ji lidé z jiných koutů světa nevyhledávali. A tak jako si ostrované přes všechny problémy své společnosti jen těžko zvykají v emigraci, tak rychle si přistěhovalci zvykají na Karibik. Ve finále tu totiž skutečně nacházejí tropický ráj a západ slunce právě tak dlouhý, aby si stačili objednat koktejl.

Další informace o Karibiku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Renata Haffaf