Hispaniola je nejhornatější ostrov z celého souostroví a zvedá se tu také nejvyšší hora Karibiku, Pico Duarte.

Geologická minulost ostrova je dlouhá, komplikovaná a do jisté míry zůstává stále ještě tajemná. Nezmiňovali bychom se o ní, kdyby její následky neurčovaly současný reliéf ostrovní krajiny a osudově nezasahovaly do historie zdejších obyvatel.

Hispaniola je součástí velkého, částečně potopeného horského pásma, které spočívá na poměrně malé Karibské desce. Ta se mezi oběma Amerikami tlačí k východu a Hispaniola je v podstatě její vyzvednutou přídí, která se čelně střetává s deskou Atlantskou směřující k západu. Při pomalém pohybu na východ se Karibská deska také tře svým severním okrajem o desku Severoamerickou. Třebaže Kubu a Hispaniolu odděluje jen úzký průliv, pod mořskou hladinou mezi nimi zeje obrovský, 7680 m hluboký mořský příkop, který vyznačuje okraj Karibské desky. Podle geografického členění sice patří Kuba k Velkým Antilám, ale její původ ji přičleňuje k Severní Americe. Tření a kolize těchto desek vyvolávají čas od času zemětřesení, která zasahují jak mořské dno s efektem vln tsunami, tak i samotné karibské ostrovy. Na Hispaniole jsou otřesy mnohem častější než na ostatních ostrovech a v mnoha případech dosahují 5. až 7. stupně Richterovy stupnice.

Karibská deska byla kdysi dávno dnem Tichého oceánu, a když se jako jeho výběžek vklínila mezi obě Ameriky, stala se sedimentační pánví, která byla několikrát vtažena do horotvorných procesů. Při posledním vrásnění počátkem třetihor se nad moře vyzvedl mohutný horský oblouk, který se táhl od Panenských ostrovů na jihu přes Portoriko na Hispaniolu, kde dosáhl maximálních výšek, a pokračoval přes Jamajku až do kontinentální Nikaraguy.

Tlaky okolních kontinentálních desek také způsobily, že se v mladších třetihorách celý ostrovní horský oblouk rozlámal. Vytvořila se řada hrástí a příkopových propadlin, které mají shodný směr jako celé horstvo a na všech ostrovech se táh…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Český ráj