Nevelké území českého Slezska bylo jedinou oblastí v českých zemích, kde se konaly hrůzné čarodějnické procesy, které děsily okolní Evropu a později i Severní Ameriku po více jak tři století. Historie těchto procesů patří k nejtemnějším zločinům v dějinách Evropy i křesťanství a ještě dnes, s odstupem téměř tří set let nelze pomyslet na tyto činy bez pohnutí.
První oběti byly na našem území upáleny už v letech 1651–1652, kdy se hořící hranice objevovaly několik let hlavně v okolí Zlatých Hor a Jeseníku. Už tenkrát v procesech vystupoval jako jeden z inkvizitorů zlatohorský měšťan a nedostudovaný právník Franz Boblig z Edelstadtu. Při těchto procesech bylo vrcholem cynismu vymáhání vysokých poplatků za mučení a za popravy, které oběti a jejich pozůstalí museli platit katům a soudcům. Vedle náboženského fanatismu a sadismu byla příčinou slezských čarodějnických procesů především hamižnost, a proto byli také obviňováni většinou zámožnější občané.
V době, kdy probíhaly zlatohorské procesy, měla okolní Evropa za sebou už dvě století čarodějnických hrůz, které zesílily zásluhou papeže Inocence VIII., jehož přesvědčili dva dominikánští mniši, že v boji s čarodějnicemi musí být katolická církev rozhodnější. Předložili mu svou démonologickou knihu plnou zrůdných návodů a bestialit, jak ve „svaté válce“ proti čarodějnicím postupovat. Tato příručka pro inkvizitory se jmenovala Kladivo na čarodějnice a svým obsahem předčila všechny novodobé horory. Zároveň to byla past, ze které obviněné nemohly uniknout, protože neměly možnost dokázat svou nevinu. Jak také dokázat to, co neexistuje? V Kladivu na čarodějnice se například doporučovalo provádět zkoušku nevinnosti tak, že se spoutaná žena hodila do vody. Když se utopila, byla nevinná, když se jí podařilo dostat se na hladinu, pomáhal jí ďábel a jako čarodějnice byla upálena. Navíc přiznání se muselo zásadně vynucovat mučením, protože tak údajně mohla být zachráněna aspoň ženina duše, tělo v žádném případě. Když mučená žena všechny útrapy vydržela a nepřiznala se, stihl ji stejný osud jako tu, co se přiznala, protože obdobně jako při topení i při mučení jí musel pomáhat ďábel. Je neuvěřitelné, že papež tuto sadistickou, zrůdnou příručku posvětil a v prosinci roku 1484 vydal zvlá…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jeseníky