Osobitý krajinný ráz a neobvyklé přírodní jevy poutaly pozornost člověka již od dob osídlení Islandu v 10. století. Kromě ledovců, které daly zemi jméno, byly v centru zájmu především vulkanické jevy. Zasahovaly významně do života místních obyvatel, a tak není divu, že první zmínky o nich obsahují již středověké ságy. Mimořádné erupce vulkánů Lakagígar (v roce 1783), Hekla (1845) a Askja (1875) upoutaly pozornost předních geologů, kteří se začali zabývat jejich příčinami. Bádání vědcům usnadňovala sama příroda, která jim připravovala jedinečná představení: explozi Hekly v roce 1947, podmořské sopečné erupce u jižního pobřeží Islandu v letech 1963–1967, rozsáhlé výlevy láv z dlouhých puklin v oblasti Krafla na přelomu 70. a 80. let, nebo výbuchy vulkánů pod ledovcem Vatnajökull a následné záplavy v závěru 20. století. Postupně tak mohla být rozpletena síť hádanek, jimiž je geologický vývoj ostrova obestřen…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2007

Další informace o Islandu naleznet zde: http://www.sopka.cz

Zbyněk Engel