Zastavili jsme na malém náměstíčku, jež téměř celé chladil stín přilehlých domů. Na kamenných lavičkách posedávali muži v penzijním věku, pro něž jsme byli vítaným zpestřením jejich dopoledního nicnedělání. Sledovali každý náš pohyb, a tak jsme rychle zabočili, zmizeli jim z očí a po kamenné dlažbě stoupali uličkou na vrchol nejvýše položeného městečka Madonie.
Vrcholky pohoří Madonie jsou po Etně nejvyšší na Sicílii. Šest z nich překračuje 1500 m a Pizzo Carbonara dosahuje nadmořské výšky 1979 m. Hornatý kraj, jenž od severního pobřeží Sicílie sahá hluboko do vnitrozemí, je od roku 1989 národním parkem, který se rozkládá na ploše 40 000 ha. Rozmanitou flóru tvoří buky, jilmy, korkové duby, jasany, olivovníky a citrusovníky. Hojně se zde vyskytují obří cesmíny, některé starší než 300 let. V lesnatých partiích žijí vlci, divoké kočky, dikobrazi, běžní jsou divocí zajíci a draví ptáci, zvláště orli a jestřábi, kteří zlověstně krouží po obloze. Lidé se v odlehlém a zapomenutém kraji věnují pastevectví, vyrábějí výborný ovčí sýr, ve vesnici Polizzi Generosa se zabývají pálením keramiky, pletením proutěných košíků a výrobou dřevěných sudů. V San Mauro Castelverde a Scillatu zásobují malí producenti místní trh skvělým olivovým olejem a pečou vynikající pečivo, v Castelbuono se daří vin…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Sicílie