Přinejmenším Pražané znají jméno Sapa díky největší vietnamské tržnici v ČR, která pod tímto názvem funguje v pražské Libuši a v níž se soustředí život celé vietnamské komunity u nás. Mnozí z nich asi netuší, že jménem Sapa se ale především honosí půvabné horské městečko v severním Vietnamu.
Většina krátkodobých návštěvníků Vietnamu má čas sotva na návštěvu nejvýznamnějších míst v nižších oblastech – v deltách Rudé řeky a Mekongu nebo podél vietnamského pobřeží. Přitom ale většinu rozlohy země tvoří hory a náhorní plošiny. Třebaže k jejich návštěvě je potřeba více času, nabízejí jinou tvář této rozmanité země a stojí za námahu spojenou s delší cestou. Navíc v horách panuje vlídnější klima než v přímoří – ostatně proto si v dobách Francouzské Indočíny zřizovali kolonizátoři svá rekreační místa právě tam. Nejznámějšími z někdejších koloniálních horských středisek jsou jihovietnamský Dalat v oblasti Centrální vrchoviny a právě severovietnamská Sapa (vietnamsky Sa Pa), která leží v klimaticky velmi příjemné výšce zhruba 1500 m n. m. Průměrné denní teploty se tu během roku pohybují mezi 15–18 °C a jednou za několik let se zde dokonce může objevit i sníh – byť většinou jen jako lehký poprašek, jako tomu bylo v listopadu 2017.
Malé městečko kousek od čínské hranice, přístupné po serpentinách z pohraničního města Lao Cai, nabízí docela jiný druh exotiky než nížiny: krásné scenerie s prudkými svahy posetými terasami rýžových políček, ale také pohled do života místních národnostních menšin, zejména Hmongů a Zaů. (Ve vietnamštině, která přepisuje hlásku „z“ jako nepřeškrtnuté „d“, se jméno Zao přepisuje jako Dao, odtud pocházejí i často mylné opisy v češtině.)
Národnostní menšiny
Češi se běžně setkávají jen s příslušníky většinové národnosti Vietů, kteří si také říkají Kinhové. Ti mají domov především v nížinných oblastech a reprezentují zhruba 85 % veškerého obyvatelstva země. Právě z tohoto etnika pocházejí až na pár výjimek všichni Vietnamci usídlení v ČR. V samotném Vietnamu je však demografická situace daleko pestřejší. Žije tam, často velmi rozdílným způsobem, celkem 54 různých etnik, která mají vlastní jazyk a kulturu.
Hmongové a Zaové se usadili především v severovietnamských horách, kam většinou přišli teprve v 19. stol. z jihozápadní Číny, zejména z provincií Kuej-čou a Jün-nan. Podobně jako tam, i ve Vietnamu se usídlili ve vyšších polohách, kde praktikují poměrně soběstačný život založený na pěstování rýže na terasových polích. Tento náročný způsob obživy přitom dovoluje pouze jednu sklizeň ročně (na rozdíl od nížinných polí, kde lze dosáhnout až tří sklizní), ve zbylém čase se políčka často využívají k pěstování jiných plodin, zejména kukuřice. Práce na terasových políčkách znamená v sezoně často kilometry každodenního docházení a šplhání do svahů. Díky tomu se tu ale návštěvníkům naskýtají nádherné pohledy na nekonečné kaskády políček, které v některých místech…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vietnam