Na zalesněném kopci, asi 14 km jihovýchodně od Poličky, stojí jeden z našich nejstarších hradů, který má trvalé místo jak v české historii, tak i v mnoha lidových pověstech.
Raně gotický hrad s původním německým jménem Fürstenberg založil nejpozději král Přemysl Otakar II., ale možná, že je hrad ještě starší. Po nešťastné smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli užívala Svojanov jako věnný majetek královna-vdova Kunhuta. Krátce po její smrti daroval její syn Václav II. svému otčímovi Záviši z Falkenštejna a jeho synkovi Ješkovi, kterého měl s Kunhutou, nejen Svojanov, ale i poličské a lanšperské panství.
Záviš si na Svojanov přivezl svou novou manželku Alžbětu, sestru uherského krále, a podle Zbraslavské kroniky s ní zde žil „v královském přepychu“. Tím však slavné dny Svojanova a Záviše skončily. Václav II. uvěřil, že Záviš chystá spiknutí, nechal jej zatknout a později, roku 1290, za známých okolností popravit před Hlubokou. Veškeré jeho jmění propadlo královské koruně. Hrad Svojanov obestřelo hrozivé tajemství tragédie znásobené spěšným útěkem Závišovy ženy do Uher. Začalo se vyprávět, že na hradě zůstala velká část majetku, který Alžběta nestačila odvézt.
Na počátku husitských válek zastavil král Zikmund hrad Boskovicům, a ti se stali posléze jeho novými majiteli. V 16. století vyměnili hrad s Trčky z Lípy, kteří ho zčásti renesančně přestavěli.
Od 18. století už nebyl Svojanov nikdy trvale obydlen a pomalu chátral. O to živější však byly pověsti o ukrytém pokladu. Také Jan Dlouhý koupil roku 1804 Svojanov jen pro prchavou naději, že objeví ukryté bohatství. Nechal prokopat skoro celé hradní podzemí. Při tom byly objeveny i pozůstatky lidí patrně zazděných do hradních základů a kamenných zdí – podle středověké pověry činily tyto lidské oběti hrad nedobytným. Hledači pokladů však nikdy vytoužený majetek nenašli a Svojanov nakonec koupilo město Polička. A tak jediným, trvalým a zjevným pokladem zůstává samotný hrad, bohatý jak svou architektonickou starobylostí (cenná je především výborně zachovalá útočištná hlavní věž s břitem), tak vzrušenými osudy jeho nejvýznamnějších obyvatel.