„Hrobky Mingů bezpochyby představují jedno z nejrozsáhlejších a nejnádhernějších královských pohřebišť, jaké kdy stvořila lidská ruka. Egyptské pyramidy je sice porážejí velikostí, ale určitě ne stylem a důstojností.“
Holandský sinolog Jan Jakob Maria de Groot napsal tato slova v roce 1894. Od té doby uplynulo více než sto let, ale na jejich pravdivosti se nic nezměnilo. Padesát kilometrů od Pekingu leží areál, v němž našlo spočinutí třináct ze šestnácti mingských císařů.
Sídlo říše přenesl do Pekingu třetí mingský císař Jung-le (1402–1424). Ve čtvrtém roce jeho vlády tam milion dělníků začal stavět Zakázané město a další stavby. Když hned v následujícím roce zemřela císařovna Sü, začal se císař intenzivně zabývat místem jejího a posléze i svého posledního odpočinku. Jenže najít vhodné místo nebylo jen tak. Místo muselo odpovídat tradičnímu čínskému učení feng-šuej („vzduch-voda“) o harmonickém uspořádání prostoru. Muselo být chráněno ze severu, odkud tradičně působili zlí duchové, bylo třeba, aby mělo přirozenou ochranu před větry a bouřemi, aby nemělo vysokou hladinu spodní vody, aby mělo výhodnou polohu i z pohledu vojenského… Hledání trvalo dva roky a podíleli se na něm geomanti i vysocí dvorští úředníci. Císař schválil až druhé vybrané místo – v krásné krajině na jižním úpatí pohoří Tchien-šou, na konci širokého údolí, které na severu uzavírá a chrání oblouk hor. Směrem k jihu se areál uzavřel zdí, na horských hřebenech se zřídila strážní stanoviště vojáků – a mohlo se začít se stavbou.
Císař Jung-le stavěl samozřejmě pouze svou hrobku, nikoli celou nekropoli. Když se jeho následovníci rozhodli pro stejnou lokalitu, využili již existující vstupní část, tzv. Svatou cestu (Šen-tao), která zůstala společná pro všechny hrobky. Každý panovník (nebo jeho nástupce) tak už měl část práce ušetřenu, a budoval jen samotný hrobní areál. Stavby, které vznikaly již za života příslušného panovníka, jsou vesměs větší a honosnější než ty, které pro svého předchůdce stavěl až císař následující. Přísloví o světské slávě platilo i v tomto případě.
Při budování své hrobky měl císař Jung-le na co navazovat. Bezprostředním vzorem mu byla hrobka, kterou si nechal u tehdejšího hlavního města Nankingu postavit jeho otec, zakladatel dynastie Ming, císař Chung-wu (1368–1398). Celková koncepce hrobního areálu, v němž k vlastní hrobce vede Svatá cesta lemovaná monumentálními plastikami, je však mnohem starší – první takové hrobky jsou v Číně známy už ze 2. stol. př. n. l. Monumentální plastiky v nekropoli Mingů jsou naopak posledními, nejmladšími představiteli tohoto sochařského odvětví, pro Čínu tak typick…