Na dosah Dalmácie, takřka za humny hraničního přechodu u Metkoviće, se nezbedná říčka Krupa rozevře do labyrintu jezer, rákosin i kanálů Přírodního parku Hutovo blato. Ten voní bahnem, vodou a dálkami exotických krajů z opačné strany glóbusu. V pravé poledne tady nemilosrdně praží slunce, z rákosin sálá vlhkost, vzduchem krouží hladoví ovádi a srovnání s tropy Amazonie se blíží skutečnosti.
Krupa je zvláštní řeka. Kryptodepresi, kde se rodí, napájí přibližně šedesátka stálých i periodických vývěrů. Zaplavená proláklina pak zahrnuje nejcennější partie přírodního parku. Zároveň Krupa boří zavedené konvence: Po většinu roku standardně plyne od nejsilnějšího pramene v jezeře Drijen přes Deranjsko jezero až ke svému ústí do Neretvy. Jakmile se ale Neretva zvedne, tak zpětný proud žene tok Krupy přesně naopak, a to od ústí k prameni.
Mokřady Hutovo blato mají rozlohu asi 80 km2. Přístupné jsou výhradně z paluby výletního člunu, na který se nalodíme v přístavišti u vyvýšeniny Karaotok, kde také sídlí správa parku i návštěvnické centrum. Z panelů naučné stezky tam načerpáme zevrubné informace a děti si užijí adrenalinových atrakcí. Ovšem teď již zvedáme kotvy a vyplouváme!
Nejdříve člun balancuje úzkým tunelem zarostlého kanálu vroubeným džunglí dřevin i trouchnivějícími pahýly odumřelých kmenů. Z rákosin nepřetržitě cvrlikají, štěbetají a švitoří jeho neviditelní obyvatelé. Ornitologové tu zaz…
Úplné znění článku naleznete zde