Důvodů, proč se vypravit do Irska, je hned několik. Keltské památky a kultura, historie, zajímavé stavby, hospody s nezapomenutelnou atmosférou a vyhlášeným pivem, palírny výborné whiskey. Ale jedním z dobrých důvodů pro návštěvu Irska může být také příroda. Irsko skýtá mnoho přírodních zajímavostí a potěší nejen profesionální přírodovědce, ale i všechny milovníky přírody, kteří hledají hlavně relaxaci a klid.

Irsko leží u severozápadního okraje euroasijské pevniny, od Velké Británie ho odděluje Irské moře a Irský a Svatojiřský průliv. Centrální oblasti ostrova jsou spíše rovinaté, vyšší pohoří jsou při pobřeží, hlavně západním. Irsko se vyznačuje velmi deštivým podnebím, v některých oblastech prší až 270 dní v roce (hrabství Kerry). Nejsušší je naopak jihovýchod ostrova. Teploty jsou díky působení teplého Golfského proudu poměrně mírné.

Vegetace v Irsku se v průběhu času měnila. Přibližně před 10 000 lety byl ostrov porostlý arktickou tundrovou vegetací, kterou postupně nahradily porosty dubu zimního, ve vyšších polohách rostly i břízy a borovice. V nižších polohách se k dubům přidávaly díky úrodnější půdě také jilmy, olše, hlohy i jeřáby, v podrostech lesů rostly cesmíny, lísky, kapradě, mechy a ostružiníky. Z původních dubových lesů, které pokrývaly většinu území, se však díky odlesňování zachovaly do současnosti jen malé zbytky, asi 1 % dřívější rozlohy. Tyto lesy jsou chráněné, nacházejí se v národním parku Killarney a v jižním Wicklow.

Typické pro irskou krajinu jsou pastviny ohraničené živými ploty a rozlehlé slatiny porostlé vřesem a kapradím. Živé ploty se v krajině začaly vysazovat v 17. století a měly sloužit jako meze pozemků. Intenzivní zemědělství bylo v Irsku zavedeno poměrně nedávno, díky tomu zde přežívá více divoce rostoucích druhů rostlin než na většině ostatního evropského území.

Velké plochy pokrývají rašeliniště – bogs. Dříve byla jejich rozloha ještě větší (téměř 20 % území), dnes zabírají asi 2000 km². Rašelina mívá mocnost až 10 m, vznikla z částečně rozložených rostlin, především rašeliníku, vřesu, travin a rákosu. Rašelina dobře hoří a Irové ji odedávna používají jako palivo. V malých městech se s ní topí dodnes. Kromě toho se využívá na výrobu elektřiny, krbových briket a k zahradnickým účelům.

Na irských rašeliništích roste mnoho unikátních druhů rostlin, přizpůsobených vlhké, kyselé půdě a nízkému obsahu živin. Nejvýznamnějšími jsou rašeliník, kyhanka sivolistá, suchopýr pochvatý, ostřice zobánkatá, různé druhy vřesovců a lišejníků. Daří se zde také masožravým rostlinám, časté jsou například rosnatky a bublinatky. Toto zvláštní prostředí také skýtá útočiště pro hmyz a ptáky.

Rašeliniště nejsou jen zajímavým přírodním prostředím, ale také důležitým historickým nalezištěm. Díky vysoké kyselosti a nedostatku kyslíku se v rašelině mohou zachovat zbytky organismů i pozůstatky dávné lidské činnosti. Některé vykopávky jsou až 5000 let staré.

Irsko je zajímavou oblastí pro milovníky ptáků. Hnízdí zde sice méně druh…