Svůj severní srpeček poloostrova, který my známe spíše pod názvem Istrie, Slovinci nazývají Slovenska Istra. Zahrnuje nejen pobřeží Jaderského moře, ale i bezprostřední zázemí v jižní části pohoří Kras, které rozhodně také stojí za návštěvu. Pouhých 46 km pobřeží se dá snadno projet i na kole. Je součástí cyklostezky Parenzana, která vede po trase někdejší stejnojmenné úzkokolejky z italského Terstu do chorvatské Poreče, měří 116 km a prochází několika tunely.
Nad mapkou slovinského Jadranu člověka nutně napadne: Chudáci Slovinci, mají tak málo pobřeží a ještě se do něho zakousne italský Terst (který jim kdysi krátce taky patřil) a o své teritoriální vody se co chvíli musí handrkovat s Chorvaty, kteří mají moře o tolik víc!
Slovinsko má velmi dobré klimatické podmínky pro přímořskou rekreaci. V létě tu nebývá nesnesitelné horko, protože od moře vane vlídný mistrál. Na jaře a na podzim ho střídá rovněž od moře vanoucí, teplý, ale srážky nosící vítr široko neboli jugo. Horší je, když přijde studená severovýchodní burja (bóra). Slovinci jí čelí na pobřeží hustou zástavbou s úzkými uličkami a ve vesnicích v pohoří Kras zatěžují střešní krytinu velkými kameny. Naštěstí fouká bóra hlavně v zimě, kdy je tu turistů málo, ale občas překvapí plavce na moři silnými nárazy zcela nečekaně i jindy. Pláže jsou sice častěji oblázkové než písečné, ale to jim na půvabu neubírá a milovníci Jadranu se na zdejší skalnaté pobřeží naopak těší, zvlášť když přechází v malebné olivovníkové háje či vinohrady.
Nejsevernějším rekreačním střediskem je Ankaran. Leží na dohled italskému Terstu a je nejvíc obklopen zelení, z níž vyniká přírodní rezervace na mysu Debeli rtič. Někdejší benediktinský klášter z 12. stol., později šlechtický letohrádek, se za Napoleona proměnil ve vojenskou nemocnici a později v luxusní hotel. Už před 1. sv. válkou se v místní části Valdoltra léčila tuberkulóza plic a kostí, dnes je tu světoznámé ortopedické centrum.
Letovisko Strunjan se může pochlubit nejvyšším flyšovým útesem. Vypíná se nad Měsíčním zálivem do výše 80 m a vede po něm malebná, 3,5 km dlouhá stezka nad údajně nejkrásnější pláží Slovinska. Tento atribut znamená, že patří rovněž k nejnavštěvovanějším, ale o kus dál už je pobřeží daleko klidnější a jeho malebnost podtrhuje dosud málo dotčená, od roku 1990 zákonem chráněná příroda. Z vyhlídky od Strunjanského kříže se za příznivého počasí dá dohlédnout až k Terstu a Triglavu, ale kříž tu byl v roce 1600 vztyčen hlavně proto, aby ho z dálky viděli námořníci. Pěším poutníkům pak připomínal blízkou svatyni, kostel Zjevení Matky Boží na žulovém kopci. Panna Marie se tu prý v roce 1512 zjevila dvěma strážcům vinohradu a požádala je o opravu zchátralého kostela. Sůl ze zdejších salin se zprvu používala pouze pro kulinární účely, později se ale začala využívat i lázeňsky. Rezort Salinera uprostřed borovicového háje nabízí dvanáct energetických bodů s harmonickým vlivem na tělo i duši. Na pláži v lázeňském komplexu Talaso si sice i za koupání musíte zaplatit, ale zato se tam můžete nechat zkrášlit, ba omladit právě pomocí slané vody, bahna a řas.
Hlava Istrie
Nejvýznamnějším městem ve slovinské části Istrie je pětadvacetitisícový Koper. Jeho jméno vzniklo zkomolením mnoha předchozích. Římané svému městu na ostrůvku v moři říkali Insula Capraria (Kozí ostrov), zkráceně Capris, Byzantinci Justinopolis, patriarchové z nedaleké sídelní Aquileie Caput Histriae (Hlava či Hlavní město Istrie), což si Benátčané upravili na Capodistria – a tohle jméno už městu v italštině zůstalo. Však taky je jeho historie s Benátskou republikou spjata nejdéle. Oněch více než 500 let (1279–1797) znamenalo pro Koper zlatý věk. Bohatství městu přinesly saliny na pevnině, s níž staré město spojoval původně jediný dřevěný most. Klidný spánek jeho obyvatel hlídala pevnost, nazvaná Lví hrad. Se zánikem Benátské republiky však město upadlo do spánku nechtěného: Ztratilo svou ostrovní polohu, saliny byly postupně vysušovány a jeho přístav musel ustoupit dravějšímu Terstu. Za stoleté nadvlády Habsburků došlo k industrializaci města a napojení na železniční trať z Terstu do Poreče (1902), ale první housle už Koper nikdy nehrál, zvlášť když se o zdejší hranice dlouhá léta dohadovala Itálie s nově vzniklou Jugoslávií, jíž oblast definitivně připadla až po londýnském memorandu v říjnu 1954.
Starému městu vévodí mohutná katedrála Nanebevzetí Panny Marie, původně románská bazilika z 12. stol. Na jejím průčelí je jasně patrné, jak postupovala její pozdější gotická a renesanční přestavba. Uvnitř je nejcennějším klenotem oltářní obraz Trůnící madony s dítětem a světci, který v roce 1516 namaloval místní rodák Vittore Carpaccio. Cenný je i mramorový sarkofág sv. Nazara, který městu v roce 1350 darovaly Benátky. Od severu ke katedrále přiléhá románské baptisterium sv. Jana Křtit…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Slovinsko