Josefov
Když v roce 1778 znovu vpadla na území Čech pruská vojska, znamenalo to začátek války o dědictví bavorské. Rakušané vedení generálem Laudonem Prušáky v severovýchodních Čechách zadrželi. Královéhradecká pevnost s ještě mokrým zdivem rakouským jednotkám moc nepomohla, ležela hluboko ve vnitrozemí. Následné poziční boje se údajně odehrávaly v podhorských brambořištích, podle jiných pramenů se vyhladovělí vojáci živili nezralými hlízami. Do dějin tak tato válka vešla jako bramborová a definitivně rozhodla o stavbě pevnosti Ples.
Válka o bavorské dědictví byla už čtvrtou rozepří mezi pruským králem Fridrichem II. a rakouskou císařovnou Marií Terezií. K první došlo hned po jejím nástupu na trůn v roce 1740. I když většina evropských panovníků uznala pragmatickou sankci z roku 1713, kterou císař Karel VI. zajistil dědičnost rakouského trůnu pro své děti včetně dcer, jakmile se klauzule naplnila, mnozí se náhle rozpomněli na svá dědická práva. Fridrich zpochybnil dědické nároky Marie Terezie na Slezsko a Kladsko, o které také z velké části v prvním kole válek o rakouské dědictví přišla. A s nimi i o vojenské pevnosti, které střežily severní hranici monarchie. Ve druhé a ani ve třetí slezské válce se Rakušanům prohraná území nepodařilo dobýt zpět. Těšínský mír uzavřený po bramborové válce pak ztrátu většiny Slezska a celého Kladska potvrdil definitivně.
Habsburský dvůr se už dávno před tím zabýval reformou rakouského vojenství. Polní maršál Daun navrhl v roce 1763 náhradou za Kladsko vybudovat pevnost v Hradci Králové, nebo ve vesnici Ples poblíž soutoku Labe a Metuje. Měly zastavit postup nepřítele od průsmyku Branka. Přednost dostal Hradec, který obehnalo moderní opevnění. V bramborové válce se ale neuplatnilo, a tak přišel na řadu Ples. Armáda oprášila původní plány vypracované inženýrem Duhamelem de Querlonde. Císařská komora vykoupila vesnici Ples a okolní území a dala postavit Nový Ples, kam se přestěhovala většina obyvatel vysídlené obce. Labe a Metuje byly svedeny do nových umělých řečišť. Řeky měly zpomalit postup útočníka ze severu a v případě potřeby zalít záplavové prohlubně na východ od pevnosti, aby nepřítel musel zaútočit od jihovýchodu, kde bylo opevnění nejdůmyslnější. Položení základního kamene 3. října 1780 se zúčastnil sám císař Josef II., který pak průběh výstavby přijel několikrát zkontrolovat. Na stavbě se dbalo na přísné utajení. Mlčenlivost a věrnost Bohu a císaři všichni přísahali v pleském kostele sv. Jiljí, jenž byl zbořen jako jedna z posledních staveb původní vesnice.
Hlavním materiálem pro stavbu pevnosti byly cihly, které se pálily nedaleko Jaroměře v místech, kde se dodnes říká Na cihelnách. Velikostí i hmotností se liší od běžných, pevnostní cihla váží asi 9,5 kg a její rozměry jsou 8 × 16 × 32 cm. Dělníci jimi zdili hradby a pevnostní objekty. Podle odhadu jich použili okolo čtvrt miliardy. Velká část stavebního materiálu však po dokončení pevnosti zůstala skryta. Většinu opevnění stavěli z povrchu, hradby například postupným obezdíváním navezených valů zeminy. Krovy okružních kasáren bylo možno snést a odkryté půdní prostory využít pro obranu, třeba pro umístění děl. Projekt pevnosti také počítal s tím, že početná vojenská posádka se neobejde bez zázemí, které zajistí civilní obyvatelstvo. Císař Josef proto vydal osidlovací patent, jímž umožnil stavbu civilních budov uvnitř hradeb. Musela se ale dodržovat přísná pravidla, budovy se stavěly podle jednotného územního plánu a vzoru, jejich přízemní prostory musely odolat dělostřeleckému bombardování apod. Na obyvatele se vztahoval vojenský režim – v případě vojenského ohrožení např. museli mít zásoby na pět měsíců obléhání, nebo pevnost opustit. V roce 1787 pokročila stavba už natolik, že pevnost mohla začít plnit svou obrannou funkci. Dostavba ještě několik let pokračovala, ale už pomalejším tempem, protože po úmrtí Fridricha II. v roce 1786 nebezpečí pruského útoku kleslo.
V roce 1791 byla pevnost při korunovaci Josefova následníka Leopolda českým králem povýšena na královské svobodné město a o dva roky později císař František rozhodl, aby se napříště „k slavné památce svého vystavitele“ jmenovalo císařské a královské pevnostní město Josefov. Opevněné město, sevřené mezi bastiony, mělo obrannou funkci, zároveň ale sloužilo jako obrovská zbrojnice, skladiště střelného prachu a zásob jídla a také poskytovalo bezpečné ubytování vojákům i civilistům. Jejich synové měli podle císařského patentu výsadu, že nemuseli na vojnu. Pevnost představovala jeden z vrcholů fortifikačního stavitelství. Nepřítele, jemuž by svou odolnost ukáz…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Technické památky Česka