Již od nepaměti se lidé usazovali v půvabných končinách Polabské nížiny, při soutoku řek Labe a Orlice. Obdělávali tu úrodnou půdu, čile obchodovali a podmaňovali si místy nepoddajnou, zamokřenou krajinu. Jejich vytrvalost přinesla ovoce. Dnes tu leží jedno z nejkrásnějších českých měst.
Až pojedete do Hradce Králové, hrad ani hrádek už nehledejte. Vzpomínka na něj zbyla jen v názvu a v příbězích hradeckých královen, které město dostaly věnem. Jsou to staré příběhy a jejich slávu ukončila bouřlivá doba husitská.
To, že Hradec nemá hrad, je ale jen nepatrnou šmouhou na jeho krásném kabátě. Na Velkém náměstí stále stojí chrám svatého Ducha ze 14. století, po jeho boku se už více než čtyři staletí tyčí Bílá věž s druhým největším zvonem v českých zemích, město nadále zdobí zeleň podél půvabných říčních ramen, a navíc tu přibyly velkolepé stavby a projekty moderní doby.
Sedím na lavičce ve stínu lip na Malém náměstí, o jejichž osudu se možná právě teď rozhoduje – zůstanou, nebo je nahradí „poslušnější“, dokonale symetrické stromky s kulovitou korunou? Čtu si v knížce Emila Vachka Vzpomínky na starý Hradec. Spisovatel v ní podává obraz města na konci 19. století, které se tehdy nacházelo ve stavu „zarmucujícím, neutěšeném a kterému tehdy dodávala ráz ponurá a nevzhledná stavení, vytvořená podle nevalného vkusu doby“.
Nám by možná město se svými kostely, kanovnickými domy a rezidencemi nevzhledné nepřipadalo, ale Vachek se na starý Hradec dívá z perspektivy toho, co mělo přijít. Byla to doba těsně před velkým třeskem, onen moment stagnace před mohutným rozmachem, k němuž došlo počátkem 20. století. Hradec se tehdy vymaňoval „z pout hradebních“ brzdících jeho rozvoj po celá staletí a spisovatel vzpomíná, jak si se svými přáteli hrával v pevnostních náspech, které dosud nebyly srovnány se zemí. Opevnění, které se v praxi nikdy neuplatnilo, tak alespoň ke konci své kariéry mohlo posloužit dětem jako skladiště zralých kaštanů nebo skrýše Apačů a nemilosrdných gangsterů. Hradby nikdy zcela nezmizely a dodnes přerušovaně krouží okolo města v podobě teras jako památka na staré časy.
Hradec Králové byl vybrán k vybudování pevnosti pro svou zdánlivě strategickou polohu. Pro město to mělo dalekosáhlé důsledky. Dvacet let trvající stavba (1765–1785) zcela změnila jeho tvář. Celé čtvrti byly tehdy srovnány se zemí a projekt bývá označován za „nultý regulační plán města“. Hradecká pevnost však nikdy do žádných bojů nezasáhla, a tak byla vojenská funkce města roku 1851 oficiálně zrušena. Přitom o 15 let později se v jeho blízkosti odehrála druhá největší bitva 19. století. Došlo k ní 3. července 1866 na vyvýš…