Začalo to listem papíru hustě popsaným obyčejnou tužkou. Nahoře skica tří vrcholků označených ciframi 3975, 4106 a 4167, přičemž středem nejvyššího vede jakýsi komín. A pod tím změť neuspořádaných několikaslovních poznámek. A také údaj 11 – 1.30 v noci, pokoj číslo 42 Kurhaus, 27/28 srpen 1893. G. Z. Iniciály patří Adolfu Guyeru-Zellerovi a nejvyšší číslo hoře Jungfrau, jež spolu s Eigerem a Mönchem tvoří slavnou alpskou trojici. Švýcarský průmyslník, bankéř a pionýr dob alpské železniční horečky jí věnoval poslední roky svého života.
Kolem Grindelwaldu
Trojice alpských velikánů korunuje horskou krajinu nad jezery Brienzersee a Thunersee, mezi nimiž se nachází město Interlaken, výchozí bod k cestě do Bernských Alp. Podél železniční tratě údolím Lütschental pozorujeme typické horské dřevěné chalupy, jejichž okna krášlí truhlíky barevných květin. U mnoha domů vlaje na stožáru červená vlajka s bílým křížem. „Všimněte si té zděné budovy s velkými okny u řeky, to je vodní elektrárna pro Jungfraubahn,“ upozorňuje náš průvodce Sepp, „voda pohání dvě výkonné turbíny a produkuje zhruba 55 milionů kilowatthodin elektrické energie za rok. Železnice na Jungfraujoch spotřebuje 37 milionů kWh, hydroelektrárna proto zásobuje i další tratě.“ Projekt vlastní elektrárny byl součástí žádosti o koncesi na stavbu železnice, kterou Adolf Guyer-Zeller podal roku 1894.
V Grindelwaldu jsme zase alpské trojici blíž. Nad městečkem se tyčí hrozivá severní stěna Eigeru, jíž horolezci v němčině místo Nord Wand říkají Mord Wand. Vrcholek obávané hory jen tušíme kdesi v mracích, skoro o tři tisíce metrů výš. Typická horská vesnička, jejíž obyvatelé se živili pastevectvím, se změnila v oblíbené turistické letovisko na přelomu 18. a 19. stol. hlavně zásluhou ozubnicové úzkokolejky, jež se sem vyšplhala v roce 1890. Kolébka vysokohorské turistiky se v zimě stává lyžařským střediskem a v létě základnou turistů, bikerů i horolezců. Ty lákají zvláště ledovce, běžné turisty hlavně řada horských železnic a lanovek, které jim usnadňují cestu do vrcholových partií hor.
„Vyjedeme na First, projdeme se k jezeru a zpátky si zkrátíme cestu vzduchem, nechte se překvapit,“ oznámil nám Sepp program výletu, když jsme z nádraží v Grindelwaldu přecházeli kolem hotelů, penzionů a restaurací ke stanici kabinkové lanovky. Z výšky 1034 m nás vyváží o víc než tisícovku metrů, do výšky 2167 m n. m. Malebné dřevěné chalupy v širokém zeleném údolí pod lanovkou už většinou slouží jen k rekreačnímu bydlení. Na příkrém svahu pod hranou horského hřbetu se s kamzičí jistotou pasou krávy. Z terasy restaurace u horní stanice lanovky se před námi otevírá skvělé alpské panoráma. „Wetterhorn, Schreckhorn, Eiger, Mönch a nejvyšší Jungfrau,“ vypočítává Sepp vrcholy s bílými čepicemi a ukazuje nám ledovce nad Grindelwaldem, jež se vlivem globálního oteplování zmenšují. Obdivujeme paraglidisty, kteří se z rampy pod Firstem snášejí dolů do údolí Grindelwaldu. „Už jsem dlouho neletěl, ale tady je to skvělý zážitek,“ říká Sepp.
Směrovka na rozcestníku nás posílá do mírného stoupání. Cesta mezi kvetoucími alpskými loukami je snadná, spolu s námi míří k Bachalpsee rodiny s dětmi, potkáváme bikery. Samotné jezero o velikosti 8 ha se nachází ve výšce 2265 m n. m. Na stráních kolem něho posedávají turisté a občerstvují se. Pijeme české pivo, které pod horkým sluncem poněkud zteplalo. Sepp plechovku odkládá do vody a za pár minut vytahuje pivo příjemně vychlazené. Inu, zkušený horský průvodce!
Cesta dolů je delší a náročnější, boty se na drobném kamení smekají. Na pastvinách rozparcelovaných elektrickými ohradníky polehávají krávy a líně přežvykují trávu. Sepp nás vede ke stavení, v němž vyrábějí znamenitý alpský sýr tradičním způsobem, jako před staletími. Po ranním nadojení se mléko zahřívá v měděném kotli, pod nímž se topí dřevem. Díky syřidlu se sráží do bílých chuchvalců. Když se začne vařit, shrne se pěna, pevné části naberou do kusu látky a vloží do kulaté formy. Pod lisem se pak z hmoty vytlačí voda. Kolo sýra zůstává ve formě několik dní, dvakrát denně se omývá slanou vodou a obrací. Sýr zraje aspoň dva měsíce. „Mají mléko od dvanácti krav, každá dává denně kolem pětatřiceti litrů mléka. Na pastvě se živí bylinami, a tak sýr krásně voní,“ doplňuje Sepp mladou ženu, která nám předvádí výsledek své dnešní práce, dvě kola sýra.
Od sýrárny musíme prudce vystoupat k restauraci na Firstu. Sluníčko ostře pálí, a tak se při tom pořádně zapotíme. Pár kilometrů v horách už také cítíme v nohou. Vytrénovaný Sepp jako by na tuto chvíli čekal: „A teď ta slíbená zkratka,“ vede nás k několik metrů vysoké ocelové konstrukci s nápisem First Flyer. Na startovací rampě nejnovější grindelwaldské turistické atrakce se navlékáme do závěsů a po ocelovém laně svištíme dolů. Letíme asi 50 m nad zemí rychlostí 80 km/h. Osmisetmetrovou vzdálenost překonáváme vzduchem za čtyřicet vteřin. Adrenalinový zážitek končí u mezistanice Schreckfeld, odkud pokračujeme lanovkou, ale na další mezistanici Bort vystupujeme, abychom vyzkoušeli ještě jeden dopravní prostředek, koloběžku. Při sjezdu dolů po asfaltových cestách nesundáváme ruce z…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Švýcarskem po kolejích