Od roku 1822 je to z Inverness do Fort William 97 km po vodě. Obě města spojuje Kaledonský kanál, jenž je mimořádnou technickou památkou. Když se jím 23.10.1822 vydala parní jachta Gondolier na inaugurační plavbu, jeden z důvodů výstavby této vodní cesty už pominul. Napoleonské války, během nichž francouzské fregaty napadaly britské lodě obeplouvající sever Skotska, skončily. Kanál ale zkrátil cestu obchodním lodím a jeho výstavba zaměstnala tisíce lidí z Vysočiny, kteří by zřejmě jinak ze země emigrovali. Historie průplavu začala již ve druhé polovině 18. století, kdy slavný skotský inženýr James Watt na popud britské vlády poprvé prozkoumal možnosti propojení východního a západního pobřeží Skotska vodním kanálem. Nakonec vláda v roce 1802 přijala návrhy Thomase Telforda, jenž se mohl pochlubit stavbou obdivuhodného akvaduktu v Pontcysyllte ve Walesu, mostu přes Menaiskou úžinu a dalšími unikátními díly. Telford využil přirozeného geologického zlomu Great Glen, který se táhne od Inverness k Fort William. Přibližně dvě třetiny délky kanálu tak připadají na jezera Loch Ness, Loch Oich, Loch Dochfour a Loch Lochy, a zbývající část tvoří uměle vyhloubený tok, jenž jezera propojuje. Práce se rozběhly již v roce 1803 a během následujících dvou desetiletí, proti původně plánovaným sedmi letům, dělníci s použitím krumpáčů, lopat, koleček a hrubé síly prokopali přes pět metrů hluboký kanál široký 37 m při hladině a 15 m u dna. Vystavěli na něm 29 zdymadel, deset mostů a čtyři akvadukty. Očekávání vkládaná do průplavu se ale zcela nenaplnila.Větší obchodní lodě jím nebyly schopné proplout, a tak již v letech 1843 až 1847 byl uzavřen a prohlouben. Nejrušnější časy zažíval Kaledonský kanál v 90. letech 19. století, kdy lodě s dřívím, obilím, solí a dalším zbožím využívaly vodní cestu společně s osobními a rybářskými loděmi. Zanedlouho ale velikost člunů znovu přerostla kapacitu komor a doprava začala upadat. Dnes kanál slouží především turistice. Proplouvají jím výletní jachty, rybářské lodě, občas námořní čluny, cestu do Atlantiku si tudy zkracují jachty ze Skandinávie. Nedávné znovuotevření kanálu Forth & Clyde navíc umožňuje okružní plavbu Skotskem po moři a kanálech.
Ve světě vodních vnitrozemských cest vyniká Kaledonský kanál hlavně úžasnými sceneriemi okolní drsné krajiny. Plavba trvá přibližně tři dny se zastávkami na několika nejzajímavějších místech. Inverness leží při ústí řeky Ness do zátoky Moray Firth, v níž žijí proslulí delfíni skákaví. Městskou dominantou je zámek s věžičkami, postavený na místě středověkého hradu, který jakobité vyhodili do povětří. Katedrála St. Andrews z červeného pískovce zaujme svými dvěma nedokončenými věžemi bez střech, na jejichž dostavbu prý nezbyly peníze. I když to na první pohled nevypadá, Inverness se může pochlubit velice příjemným prostředím, ne náhodou je držitelem zahradnického ocenění Británie v květu. O oprávněnosti tohoto titulu přesvědčují parky, zahrady i tropické skleníky v Bught Floral Hall. Odtud je to jen kousek k řece Ness, která protéká středem města. Ostrůvky Ness Islands, pospojované navzájem a s břehem řeky visutými mostky ve viktoriánském stylu, nabízejí krásné procházky.
Pár kilometrů za Inverness začíná legendární jezero Loch Ness, rozlohou druhé největší ve Skotsku po Loch Lomond. Proslavila ho tajemná příšera, za níž sem přijíždějí tisíce turi…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Skotsko