Kamenná stopa

I uvěřil, že mu Hospodin odpustil a vrátil jej do ráje. Z vděčnosti a v pokání pak stál tisíc let na jedné noze na jedné z nejvyšších hor ostrova, až vystál ve skále svou stopu. Podle jiné verze tam stál proto, že z vrcholu hory, která dostala jeho jméno, mohl dohlédnout až do sedmého muslimského nebe.
Tak tuhle nebiblickou legendu nepřinesli do Evropy a přední Asie křesťané, ale Arabové, a to někdy kolem 5. století. Od té doby se v povědomí tehdejšího západního světa usídlila představa o jakýchsi rajských zahradách kdesi daleko na východě, na ostrově v Indickém oceánu.
Hora, na které Adam údajně stál, je ve své osamocené vznešenosti nápadná skalnatým vrcholem v podobě pravidelného komolého jehlanu, který se zvedá vysoko nad okolní horské hřbety. Tak mimořádný horský vrchol prostě musel upoutávat pozornost všech obyvatel ostrova i poutníků ze vzdálených zemí. Už dávno předtím, než na ostrov přišli Arabové, přisoudili domorodí hinduisté kamennou stopu bohu Šivovi a buddhisté ji zase připsali Buddhovi, který se tu prý naposledy opřel o skálu než vstoupil do nebe. A konečně když ostrov kolonizovali Evropané, také oni, ve snaze zviditelnit křesťanství, přiřkli kamennou stopu svatému Tomášovi, hlasateli křesťanství v Indii. Označení se sice neujalo, ale i křesťané považují tuto horu za svatou, stejně jako vyznavači všech místních náboženství. Hora má skutečně jakousi magickou moc, protože na jejím vrcholu dochází dennodenně k pozoruhodnému jevu – tam dole, na zemi, mezi sebou vyznavači různých náboženství bojují, nenávidí se, ba se i zabíjejí, ale tady na vrcholku hory, kdesi mezi nebem a zemí, když se vyčerpávající cestou vzhůru zbavili vší zloby, svorně uctívají, zdobí a hladí ďolík v kameni. Adamova hora, (Samanella, 2243 m) se zvedá v jihozápadní části srílanckého centrálního pohoří, které zabírá celý jižní střed ostrovního „fíku“. Je to mohutný žulový masiv, viditelný už z pobřežních nížin, dokonce i z moře, a námořníkům po tisíciletí sloužil jako naváděcí maják.
Pozoruhodná a zajímavá je už cesta horskou krajinou, která se ve vzdálenosti asi 50 km od moře náhle zvedá průměrnými výškami kolem 1600 metrů (asi jako naše Sněžka). Nejvýše pak ční mohutná horská skupina s nejvyšším vrcholen Srí Lanky, Pedurutallugalle, 2536 m. Adamova hora však leží poněkud západněji. Když se z jejího vrcholu rozhlíželi Adam, bůh Šiva nebo Buddha, určitě viděli okolní svahy zcela zarostlé listnatým tropickým lesem, pod jehož korunami žili leopardi a sloni, ve větvích se pohupovaly opice a pestrobarevní papoušci poletovali jako veliké květy ze stromu na strom. Takový zemský ráj tu byl ještě na přelomu 19. a 20. století. Alespoň tak jej líčí velký zeměpisec a cestovatel Josef Basl: „Vegetace je na Cejloně báječná. Jihozápadní část jeho zváti lze jedinou zahradou. Od nejnižších údolí až po vrchol hory Adamovy vše vyplněno jest bujným rostlinstvem. Hornaté nitro ostrovní jest pokryto lesy a velkolepé partie horské jsou vzácnou odměnou poutníkům. Daří se tu i rozmanitým rostlinám důležitým pro domácí potřebu i vývoz, jako kůře chinové, skořici, kávě a čaji. Škoda jen, že v posledním desetiletí kávovník zašel chorobou, již jmenují hemileia vastatrix, a že nahrazen musí být rostlinou jinou. Někde místo kávy začali pěstovat čaj, jemuž se velmi dobře daří.“ Basl však nebyl jen okouzleným poutníkem. I on už viděl nebezpečí, které před sto lety, kdy byl ostrov ještě pod britskou nadvládou, ohrožovalo cejlonskou přírodu a s jehož následky se v plné podobě setkává návštěvník současný: „Všude lze zříti stopy shonu po využitkování půdy: pralesy se kácejí a spalují, na místě nich zakládají se plantáže čajovníkové, třtinové, kakaové, hřebíčkové a pepřové – všude stejně unavující!“

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 12/2002

Další informace o Srí Lance naleznet zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart