Jméno tohoto národního parku vychází ze spojení Ban Sop, dům mrtvých těl, ale Khao Sok je naopak plný života a strhující přírody. Přitom stačilo málo a návštěvníci by krásu zdejší tropické džungle nikdy nepoznali. K záchraně místního ekosystému však přispěla nemoc i bouřlivé události, kterými Thajsko prošlo v polovině 70. let 20. stol. V roce 1944 oblast Khao Soku zasáhla epidemie, které podlehla velká část místních obyvatel, ostatní odtud poté odešli a zdejší krajina zůstala liduprázdná. O 30 let později potlačila thajská armáda studentské demonstrace v Bangkoku a účastníci protestů hledali bezpečný úkryt daleko od hlavního města i ozbrojených sil. Nalezli ho pod zeleným příkrovem Khao Soku, kde se společně s nimi usadili také komunisté, kteří rovněž potřebovali spolehlivou základnu. Nebylo to poprvé, kdy džungle Khao Soku poskytla někomu útočiště, již na začátku 19. stol. se zde skrývali lidé před barmskými nájezdy.
Přítomnost ozbrojených skupin v džungli odrazovala jak bezpečnostní složky, tak těžební společnosti, které v jiných částech země intenzivně drancovaly zelené bohatství. V Khao Soku se touto shodou okolností udržel deštný prales, který je možná i starší než amazonská džungle. Když studenti konečně svůj přírodní úkryt opustili, převzal jejich roli strážců zdejší přírody národní park, který byl vyhlášen v roce 1980 jako v pořadí dvaadvacátý v Thajsku.
Národní park Khao Sok se rozkládá na ploše 739 km2, v součtu s dalšími třemi sousedními rezervacemi dosahuje chráněná plocha úctyhodných 3500 km2. Z pohledu turisty je park umístěn zcela ideálně, snadno se sem dostanete jak z hojně navštěvovaného Phuketu, tak i z východní strany thajské šíje, u které leží vyhledávané ostrovy Samui a Phangan.
Díky své poloze si Khao Sok užívá monzunů natolik vydatně, že je místem s největším množstvím srážek v Thajsku, roční srážkový úhrn zde činí kolem 3500 mm. Nejvíce prší v září, zatímco nejlepší šanci, že nezmoknete, máte v únoru. Silné lijáky s sebou přinášejí nebezpečí v podobě eroze půdy. Místní ekosystém také potenciálně ohrožuje neregulovaná turistika a vytváření nových plantáží.
Svým vzhledem bývá Khao Sok přirovnáván k obdobně půvabnému čínskému Kuej-linu, zejména díky vápencovým útesům, které šplhají až do výšky 960 m. Z celé přírodní krásy se vymyká kopec známý jako Pu Khao Pan Tu Rat. Podle pověstí se prý jedná o obryni, která zahořela láskou k nesmírně zručnému muzikantovi hrajícímu melodie natolik líbezné, že se obryně pod jejich vlivem uložila k věčnému spánku.
Khao Sok se však může pochlubit i skutečným gigantem. V národním parku roste jeden z druhů raflézií, jehož květy o průměru až 90 cm patří k největším na světě. Kvetoucí můžete tento přírodní unikát zahlédnout pouze jediný týden v roce, na ostatní zástupce přírodního světa však lze při troše štěstí narazit kdykoliv. Největšími živočichy v národním parku jsou sloni, ale Khao Sok je domovem také vzácného tapíra čabrakového nebo gibonů, kteří se již na dálku hlásí z korun stromů výrazným křikem. Park je protkán značenými cestami, které vás zavedou až k osvěžujícím vodopádům, kde si můžete na chvíli odpočinout od všudypřítomné pralesní zeleně.
Kouzelné ubytování naleznou turisté v raftových domech na umělém jezeře Cheow Larn, které vzniklo v roce 1987 při stavbě přehrady a má rozlohu 165 km2. Jednotvárnost rozlehlé vodní hladiny oživují stovky ostrůvků, okolní vápencové kopce zformované přibližně před 50 miliony let ve stejné době jako Himálaj, i několik jeskyní, kde se na přelomu 70. a 80. let minulého století skrývali komunisté. Krása těchto útvarů by neměla zakrýt skutečnost, že ve srážkově vydatné oblasti se tato místa mohou obratem ruky proměnit ve smrtelnou past, tak jako v roce 2007, když náhlá průtrž zatopila jeskyni Nam Talu a připravila o život šest turistů a jejich dva průvodce.