Kimono je jedním z prvků, které symbolizují Japonsko. V překladu toto slovo znamená „oděv“. Až do konce 19. stol. šlo o souhrnné označení pro japonský šat vůbec. Kimono není lidový kroj. Bylo běžnou součástí života Japonců po řadu století, mnoho Japonek jej běžně nosilo ještě v 70. letech 20. století, než jej zcela převálcovala konfekce z Evropy a Ameriky. A i dnes ještě tu a tam potkáte Japonky nebo Japonce oblečené do kimona.
Oblečení dvořanů doby Nara (710–794) ovlivnil dvorský oděv hanfu typický pro Čínu v době Tchangů, kdy mezi Čínou a Japonskem probíhala bohatá kulturní výměna. V následujícím období Heian (do roku 1185) se setkáváme s okázalými několikavrstevnými róbami vysoce urozených dam a jejich služebných njóbó na císařském dvoře, které známe pod názvem džúnihitoe (doslova „dvanáct vrstev“). Dámy je oblékaly v nejrůznějších důmyslných barevných kombinacích tak, aby byl zřetelně vidět odstín jednotlivých překrývaných límců a rukávů. Nezbytnou součástí dvorského kostýmu džúnihitoe byl bohatě zdobený, mohutný vějíř hiógi. Dvorský kostým mohl vážit i 20 kg. V Japonsku se uchoval do dnešních dnů, kdy jej obléká císařovna a členky císařské rodiny při intronizaci.
Již v průběhu doby Heian a zejména v době Kamakura (1185–1333) se rozšířilo kimono ve střihu kosode, které původně sloužilo jako kimono spodní. Bylo jednodušší a praktičtější, a protože oděv běžných lidí nevyžadoval obřadní dlouhou kalhotovou suknici, začalo se kosode převazovat pásem koši–obi, který známe z dnešních kimon jako obi. Styl nošení kimona bez kalhotové suknice známe jako kinagaši a postupem času se stal formálním oděvem. Jednoduše řečeno, právě z kosode se vyvinulo kimono tak, jak je známe dnes.
V průběhu 17. a 18. stol. dochází k rozvoji vzorování látek a nových technologií a spolu s nebývalým kulturním rozmachem měšťanské kultury také k mnoha módním inovacím v odívání. Kimona se šila především z japonského hedvábí. Jedním z hybatelů módními trendy bylo i divadlo kabuki, které vzniklo na počátku 17. stol. Jeho mužští herci (ženám bylo hraní na jevištích kabuki zakázáno vládním výnosem v roce 1629) se okamžitě stali superstar. Poté, co jim nezbývalo, než vystupovat i v ženských rolích (tzv. onnagata), dokázali se do ženskosti vtělit natolik, že byli „ženštější“ než ženy samy. Jejich nadšené divačky je začaly v módě napodobovat a nosily to, co viděly na jevišti. V 80. letech 18. stol. postihl Japonsko veliký hladomor a vláda v roce 1785 vydala zákon proti přepychu, který měšťanům (a pochopitelně i hercům) zakazoval nosit oblečení z drahých látek, jako bylo hedvábí nebo brokát. Kimona se proto tehdy začala šít také z bavlny a lnu.
Další…
Úplné znění článku naleznete zde