klášter Kladruby
Někdejší benediktinský klášter v Kladrubech si tradičně spojujeme především s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta, který patří k nejslavnějším dílům barokní gotiky Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Na samotné přítomnosti této monumentální památky v Kladrubech se samozřejmě nic nezměnilo, ale klášter toho v současnosti nabízí daleko více.
Letos na jaře byl po šesti letech zakončen rozsáhlý projekt „Klášter Kladruby – Život v řádu“, a návštěvníkům se tak představují dva prohlídkové okruhy ve zcela nové podobě. První z nich s jednoduchým názvem „Klášter“ je zaměřený na život v benediktinském klášteře v době, kdy vrcholné baroko pomalu přecházelo v osvícenství, tedy krátce před zrušením kláštera císařem Josefem II. v roce 1785. Samozřejmě nemůže chybět připomínka zakladatele řádu, sv. Benedikta, stejně jako informace o benediktinské řeholi a o historii konkrétně kladrubského kláštera. Ten podle většiny pramenů založil v roce 1115 kníže Vladislav I., který zde byl na vlastní přání o deset let později i pohřben. Jde o jednoho z mála přemyslovských panovníků, kteří nejsou pochováni v Praze. Místo nevybral náhodně, procházela tudy významná obchodní stezka, která vedla z Norimberku přes Prahu až k Baltu. V letech 1130–1233 byla v klášteře vystavěna monumentální pozdně románská bazilika, jejíhož vysvěcení se účastnil i král Václav I.
Klášter byl několikrát ve své historii vypleněn, poprvé již husity a opakovaně pak především za třicetileté války. Po ní byl opraven v raně barokním slohu, ale největšího uměleckého rozkvětu se dočkal za posledních tří opatů v 18. stol. Maurus Fintzgut se rozhodl přestavět klášterní kostel, který sice prošel ve 14. a na začátku 16. stol. určitými úpravami, ale počátkem 18. stol. byl už ve velmi špatném technickém stavu. Fintzgut požádal o projekt dva tehdy nejslavnější architekty u nás, Kryštofa Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Vybral si ten Santiniho, který se mu líbil víc, a aniž to zřejmě tušil, postaral se tak o nesmrtelnost svého kláštera. Chtěl pokračovat výstavbou nového konventu, na který vypracoval Santini projekt v roce 1720, jenže o tři roky později zemřel a na jeho realizaci už nedošlo. I samotný klášterní kostel byl dokončen a vysvěcen až tři roky po Santiniho smrti. Nový konvent pak nechal vybudovat až následující opat, Josef Sieber, a vybral si projekt Kryštofova syna Kiliána Ignáce Dientzenhofera, takže uplatnění nakonec v Kladrubech našel i tento slavný rod barokních architektů. Nový konvent byl vysvěcen v roce 1739, ale definiti…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Plzeňsko