Podsaditá, ale přitom velice šarmantní a také nápadná a nezaměnitelná – s rapírem stožáru televizního vysílače vztyčeným na svém protáhlém temeni drží stráž nad Českobudějovickou pánví a dává o sobě vědět na desítky kilometrů daleko. Její český název, dost možná související s kácením lesa, nabýval od 13. století různých podob, například Naklati, Kleta, Kletý, Klet. Teprve po vzniku samostatného Československa se ustálil v podobě Kleť.
I když Kleť není v jižních Čechách nejvyšší, vždy byla považována za nekorunovanou královnu zdejších hor. Její atraktivita, vyplývající z příhodné polohy, snadné dosažitelnosti i z renomé vrcholu s nejkrásnějším výhledem v Čechách, trochu zastiňuje ostatní oblasti Blanského lesa, horopisného celku, jehož je Kleť s nadmořskou výškou 1083 m skutečnou vládkyní. Tato optická převaha, ba až nadřazenost dokonce našla odezvu i v poezii, všímá si jí Jaroslav Vrchlický v úsměvné básni z roku 1906, v níž se Klet (tedy on, psáno ještě postaru) hádá se sousední horou Klukem. Nižší Kluk si v noci na Klet troufá, chce se s ním měřit, jenže ouha: Vzešlo jitro, slunce oba měří – Klet je obr, Kluk je vskutku kluk. V obrovité stinných hvozdů šeři mlčí Kluk. Nižší vrcholy Blanského lesa však nemusejí trpět méněcennými pocity, protože kromě dálkových výhledů v nabídce přírodních krás a zajímavostí za královnou nijak nezaostávají. Navíc některé nabízejí vnímavým návštěvníkům to, co sama Kleť poskytnout nemůže – působivá krajinná panoramata s její ladnou dominantou.
Blanský les coby nejvýchodnější část Šumavského podhůří má ráz ploché hornatiny, kterou tvoří především dva silně zalesněné hřbety semknuté do tvaru podkovy kolem mělké Křemžské kotliny. Ta se otevírá k hluboce zaříznutému meandrujícímu údolí Vltavy, jež je výraznou hranicí na jihovýchodě. Podobně jednoznačně ohraničují Blanský les i Chvalšinská kotlina na jihu a Lhenická brázda na západě, pouze na severu se hornatina pozvolna vytrácí k rovinaté oblasti rybníků mezi Netolicemi a Hlubokou. Převážná část tohoto území, které plošně odpovídá zhruba polovině rozlohy Prahy, je chráněnou krajinnou oblastí s jedenácti přírodními rezervacemi a několika přírodními památkami. Vyšší stupeň ochrany se tu týká nejčastěji vegetace, a to ponejvíc bučin, tedy pozůstatků zdejších původních lesních porostů, a pak také rostlinných společenstev vázaných na lokality se specifickým horninovým podložím. V Blanském lese budovaném z velké části granulity jsou to ostrůvkovité výchozy hadců u Holubova a Dobročkova a dále výchozy krystalických vápenců ve Vyšenských kopcích nedaleko Českého Krumlova. Na hadcích, které jsou pro mnoho rostlin toxické, se daří zejména borovici lesní a v podrostu řadě nepříliš často se vyskytujících bylin (např. hvozdík kartouzek hadcový roste výhradně na hadcovém podkladu); na vápence je zase vázán výskyt teplomilné květeny. Tyto biotopy nemají v jižních Čechách obdobu a spolu s výskytem některých živočichů (například mihule potoční, netopýra velkého či rysa ostrovida) přispěly k zařazení Blanského lesa do národního seznamu evropsky významných lokalit v rámci soustavy Natura 2000.
Blanským lesem prochází kromě turistických chodníků i pět naučných stezek, na nichž se vedle fenoménů zdejší přírody můžeme seznámit i s několika historicky pozoruhodnými místy. Kupříkladu u Kuklova s ruinami gotického hradu i s torzem chrámu bývalého kláštera paulánů, v němž se natáčel Vláčilův film Údolí včel. Anebo s pověstmi opředenou zříceninou rožmberského hradu Dívčí Kámen, tyčící se v efektní póze nad soutokem Křemžského potoka s Vltavou. K ní vede cesta z obce Třísov okolo další významné památky, tentokrát pravěké – kolem areálu keltského oppida, které vzniklo patrně v polovině 2. stol. př. n. l. jako nejjižnější opěrný bod Keltů na povltavské obchodní stezce.
Asi není třeba zdůrazňovat, že z okruhu místních kulturních památek mají největší návštěvnost světoznámé Holašovice, zapsané v seznamu Světového dědictví UNESCO. Nejsou však jediným místem, kde lze obdivovat tzv. selské baroko. Lidové stavby obdobných typů, s rodným listem povětšinou rovněž vystaveným okolo poloviny 19. století, najdeme v Dobčicích, Lipanovicích, v Třešňovém Újezd…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Českobudějovicko