Osvětlené hradby a věže slavného Toweru září do tmavé noci. Zatímco přes den se na prostranství před hlavním vchodem do hradu pohybuje spousta turistů, teď nás tu postává jen osm desítek. O půl desáté se otevírá brána a strážce Toweru nás zve dovnitř. Prokazujeme se vstupenkou na Ceremoniál klíčů, nejstarší vojenský obřad na světě.

„Jmenuji se John Koehane a jsem šéfem yeomanů,“ přivítal mne toho dne odpoledne sympatický muž s hustým plnovousem a modrýma očima. Měl na sobě modrý kabátec zdobený jasně červeným límcem a proužky a lemy ve stejné barvě. Červeně svítila na jeho hrudi také královská koruna a pod ní šifra EIIR. Elisabeth II. Regina, královna Alžběta II., shlížela na jeho pracovní stůl z fotografie zavěšené na stěně. „Yeoman znamená svobodný muž, který pracuje přímo pro krále nebo královnu. Náš oddíl strážců Toweru založil v roce 1485 král Jindřich VII. po bitvě u Bosworthu, bylo to za válek dvou růží. Od té doby chráníme Tower a panovníka,“ vysvětluje mi John Koehane a zve mne k oknu své kanceláře naproti White Tower, jež se stala základem normanského hradu, který začal budovat Vilém Dobyvatel, když po bitvě u Hastingsu v roce 1066 ovládl Anglii. „Historicky první stavbou na místě dnešního Toweru bylo ale římské opevnění, které přikázal postavit na obranu města zvaného tehdy Londonium císař Claudius,“ zasvěcuje mne do historie. White Tower má skoro čtvercový půdorys o rozměrech 36 × 32 m a čtyři věže v rozích. Výškou 27 m dominovala pevnost tehdejšímu Londýnu a jeho obyvatelům dávala jasně na srozuměnou, kdo je v zemi pánem. Věží postupem času přibývalo, celkem jich je dnes v Toweru jedenadvacet.

„Bránu Zrádců odtud nevidíme, je za White Tower, přibližně uprostřed uličky Water Lane, jež vede souběžně s Temží. Do hradu tudy strážní přiváděli vězně, které přiváželi po řece na člunech ze soudu ve Westminster Hall,“ vypráví dál Koehane. Prvním zdejším vězněm se stal již v roce 1100 Ranulf Flambard, biskup z Durhamu, obviněný z neoprávněného vymáhání peněz. Druhý architekt Toweru po biskupu Gundulfovi, který pevnost navrhnul, využil znalostí hradních dispozic k troufalému útěku oknem po laně, které mu kdosi propašoval do cely v galonu vína, jímž opil strážce. Ponurým koutem, byť tomu jeho název neodpovídá, je i Tower Green. Travnaté prostranství na nádvoří bylo dějištěm poprav prominentních odsouzenců. Zemřít uvnitř hradeb, mimo zraky tisíců krvelačných zvědavců, mohly pouze vysoce postavené osobnosti mnohdy královského původu. Kat zde sťal i dvě ze šesti žen Jindřicha VIII., Annu Boleynovou a Kateřinu Howardovou.

„Hlídání vězňů už naštěstí k našim povinnostem nepatří, střežíme ale královské klenoty,“ připomíná John Koehane další zvláštnost Toweru, který jako královská klenotnice slouží již od roku 1303. Za několikerými zdmi Jewel House, jištěny ocelovými trezorovými dveřmi, jsou uchovávány britské korunovační klenoty, jež patří k nejkrásnějším na světě. V potemnělé síni, efektně nasvícené, jsou vystaveny koruny, jablka, žezla a meče používané při korunovacích a slavnostních ceremoniích. Zdobí je nejcennější diamanty, jaké byly kdy nalezeny. Původní klenoty byly po popravě Karla I. v roce 1649 z rozhodnutí Parlamentu zničeny jako symboly království. Nejstarší je proto koruna sv. Eduarda, zhotovená pro korunovaci Karl…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Londýn 3