„Nejkrásnější ostrov na světě, a navíc jedno z mála míst ve vesmíru, které nebylo poškozeno lidskými bytostmi.“ Těmito slovy označil legendární francouzský oceánograf Jacques-Yves Cousteau tichomořský Kokosový ostrov, který je v současnosti jednou z nejatraktivnějsích potápěčských lokalit na světě. Tato bývalá pirátská bašta navíc nedá spát hledačům pokladů.
Kokosový ostrov, Isla del Coco, o rozloze 24 km2 leží v Tichém oceánu zhruba 550 km jihozápadně od kostarického pobřeží. Plavba lodí z přístavu Puntarenas trvá přibližně 36 hodin za občasného doprovodu delfínů a velryb. Pro svou rozmanitou panenskou přírodu s významným výskytem endemických živočichů i rostlin byl ostrov vyhlášen v roce 1978 národním parkem a o 19 let později byl dokonce zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO. V roce 2008 se ocitl ve finále hlasování o sedm nových divů přírody.
Ostrov byl objeven roku 1526 španělským mořeplavcem Juanem Cabezasem. O pár desítek let později se stal útočištěm a zásobovacím místem anglických pirátů a korzárů, kteří oceňovali především zdroje pitné vody a strategicky výhodnou pozici k útokům na španělské lodě mířící z peruánské Limy do Mexika. Svou kořist prý na ostrově zakopal v roce 1685 bukanýr Edward Davis a o necelá dvě století později Benito Bonito. Nejznámější je historka o pokladu z peruánské Limy. Roku 1820 byl britský mořeplavec William Thompson najat Španěly, aby z hlavního města Místokrálovství Peru odvezl církevní majetek. Ve městě se totiž rozpoutala válka za nezávislost a zlato se ocitlo v nebezpečí. Mořeplavec nevěděl, co dvacítka beden obsahuje, ale když zásilku přišli zkontrolovat úředníci, bylo mu jasné, že brambory to nebudou. Když zjistil, že na palubě převáží zlaté a stříbrné mince, diamanty a velkou zlatou sochu Panny Marie, zamířil na Kokosový ostrov, kde poklad ukryl. Španělé posádku na moři později dostihli a popravili všechny kromě Thompsona a jednoho jeho kumpána, kteří je měli zavést k pokladu. Britové však Španělům předali falešnou mapu a po vylodění zmizeli v džungli. A s nimi i stopy po pokladu. O jeho nalezení se již pokoušely stovky expedic a drobné nálezy mincí posílily víru v to, že povídačky o pirátském zlatu jsou pravdivé.
Na pobřeží ostrova se tyčí až 180 m vysoké útesy, které jsou protkány podmořskými jeskyněmi. V průzračných vodách kolem ostrova s bohatými korálovými útesy žije asi 60 druhů korýšů, 600 druhů měkkýšů a přes 300 druhů ryb a paryb. Početné jsou zdejší populace kladivouna bronzového, žraloka lagunového, manty atlantské, tuňáka žlutoploutvého, plachetníka širokoploutvého, žijí zde i žraloci obrovští, tři druhy karet, od ledna do července se u ostrova zdržují keporkakové, narazit tu lze i na kosatky dravé, kulohlavce Sieboldovy, delfíny skákavé a lachtany tmavé. Není divu, že fascinujcí podmořský svět sem jezdí obdivovat potápěči z celého světa. Musí bydlet na lodích, protože na ostrově nejsou žádné ubytovací kapacity a v současnosti na něm žije pouze několik strážců národního parku. Vstoupit na ostrov lze jen s jejich svolením, nesmí se tam tábořit ani nocovat.
Zajímavostí je, že mezi Kokosovým ostgrovem a asi 700 km vzdálenými ekvádorskými Galapágami existuje podmořský koridor, kterým mezi ostrovy migrují kladivouni a další žraloci, karety i kytovci. Po nedávném výrazném zvětšení Galapážské mořské rezervace došlo k jejímu propojení s chráněnou oblastí kolem Kokosového ostrova, takže celý migrační koridor je chráněným územím.
Díky specifickému mikroklimatu tropického pralesa s vydatnými srážkami (průměrný roční srážkový úhrn na ostrově činí 7000 mm) kypí ostrov bujnou zelení. Některé z téměř dvou stovek vodopádů dosahují výšky až 60 m. Z 235 zaznamenaných druhů rostlin je 70 endemických. Žijí tu dva druhy endemických ještěrů (jeden anolis a jeden gekon), asi z 90 druhů ptáků převažují mořské druhy hnízdící v koloniích na ostrově i na okolních skaliskách jako terejové, fregatky nebo nodyové. Ze sedmi druhů suchozemských ptáků jsou tři endemické – kukačka kokosová, tyrančík ostrovní a pěnkavka kokosová. Savci nežili původně na ostrově žádní, lidé sem však zavlekli či vysadili prasata, jelence, kozy, kočky a krysy.
Nejvhodnějším období pro návštěvu je suché období od ledna do března, kdy je moře klidnější a viditelnost pod vodou lepší. Vůbec nejdoporučovanějším měsícem pro potápěčskou výpravu je únor.
Další články z vydání o Kostarice najdete zde