Opavský chrám Nanebevzetí Panny Marie si zaslouží pozornost nejen pro svou nepřehlédnutelnost, s níž dominuje oblasti kolem Horního náměstí, ale i z jiných důvodů. Je to jediná konkatedrála u nás a také největší, a podle mnohých rovněž nejkrásnější, ukázka slezské cihlové gotiky, slohu, který v naší zemi není příliš zastoupen.
Onen zvláštní výraz konkatedrála znamená doslova „spolukatedrála“ a mohli bychom ho nahradit také lépe znějícím spojením „druhá katedrála“. Ačkoli povýšení farního kostela na konkatedrálu je událostí mladou (došlo k němu v roce 1996), jeho příčiny musíme začít hledat už o více než 200 let dříve. Když bylo v roce 1777 povýšeno olomoucké biskupství na arcibiskupství, měla v oblasti jeho působnosti vzniknout dvě sufragánní biskupství, jedno v Brně a druhé v Opavě. Zatímco brněnská diecéze tehdy opravdu vznikla, opavská nikoli. K vytvoření druhé diecéze došlo až ve zmiňovaném roce 1996, přičemž za její sídlo byla zvolena Ostrava, která tak získala rovněž sídelní kostel biskupa – katedrálu. Historický nárok Opavy pak byl uznán povýšením kostela Nanebevzetí Panny Marie na konkatedrálu.
Celá historie tohoto chrámu je spojena s řádem německých rytířů, jehož blíže nespecifikované majetky v Opavě mu potvrdil král Přemysl Otakar I. už v roce 1204. Krátce poté zřejmě začala výstavba menšího románského kostela, předchůdce toho dnešního, o jehož vzhledu ale nic nevíme. Netušíme, zda byl dřevěný nebo zděný, jednolodní nebo trojlodní, ani to, do jaké míry byl případně zakomponován do stavby svého nástupce.
Nejstarší částí dnešní mohutné cihlové stavby s dvěma věžemi v západním průčelí je nižší severní věž zakončená cimbuřím, která byla postavena ještě v době existence románského kostela. Jižní věž vznikla krátce po ní jako samostatná stavba financovaná městem. V dnešní podobě s osmibokou barokní nástavbou dosahuje výšky 102 m, a je tak vůbec nejvyšší věží v českém Slezsku. V době jejího vzniku šlo o typickou městkou věž s reprezentační a hlásnou funkcí, osazenou navíc orlojem, neboli vlastně o předchůdce pozdější Hlásky. Zhruba ve 20. letech 14. stol. se totiž opavští měšťané dohodli s řádem německých rytířů, a protože sami měli značný zájem na stavbě nového většího kostela, tuto věž mu postoupili a nechali si postavit novou, již v místech dnešní Hlásky.
V následujícím desetiletí pak byla presbytářem zahájena stavba nového kostela. Původně měl být ještě podstatně větší, než jak ho vidíme dnes. Jenže jakmile se stavba dostala nad výšku 20 m, začaly se objevovat kvůli nestabilnímu podloží problémy s její statikou a zdi se „rozjížděly“. Ještě dnes, když se podíváme na chrám z jižní strany, uvidíme potvrzení těchto…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Opavské Slezsko