Ostrov Korfu (nebo také Kerkyra) je trošku jako chytrá horákyně. Je řecký, ale přitom typický není. V historii se tu vystřídaly protektoráty různých velmocí a tak se tu mísí vlivy celé Evropy. Řekové ho ale berou stoprocentně za svůj, a tak mu také přisoudili přívlastek „nejzelenější řecký ostrov“.
Benátčané postavili v hlavním městě Kerkyře pevné hradby i pevnost (díky tomu také Korfu odolalo tureckým útokům), šlechtické paláce, začali tu s pěstováním olivovníků. Francouzi vybudovali základní vzdělávací systém, založili zde první řeckou tiskárnu, přivezli sem nové plodiny (brambory, rajčata), založili Jónskou akademii (1808) a přispěli k výstavbě hlavního města, takže se z náměstí Esplanade stalo nejkrásnější řecké náměstí vůbec. Britové tu vystavěli množství silnic, mosty, školy, vodovody, zorganizovali správní orgány a právní instituce. Kerkyra tak má kosmopolitní uvolněný ráz a je opravu příjemným místem na toulky křivolakými uličkami i na posezení v některé z kaváren či taveren.
Stopa rakouská
Ostrov Korfu je o něco větší než Praha (613 km2), a tak je možné ho bez problémů celý projet během týdenního pobytu. Zdejší silnice jsou však v dost mizerném stavu, a tak je třeba věnovat řízení mimořádnou pozornost.
Nejatraktivnější pamětihodností ostrova, kterou každý turista prostě musí vidět, je zámeček Achillion. Ve vesničce Gastouri asi 10 km jihozápadně od hlavního města si ho nechala vystavět známá rakouská císařovna Alžběta, zvaná Sissi. Jejím nejoblíbenějším hrdinou byl řecký bojovník Achilles. „Miluji jej, neboť pro mne je ztělesněním řecké duše, krásy této země a jejích lidí. Byl silný a vzpurný, pohrdal králi i jejich tradicemi, davy považoval za nicotné a žil jen svými sny a svým žalem, který mu byl cennější než celý život,” tak popisovala císařovna svůj obdiv. Proto také zámeček pojmenovala Achillion. Přála si stavbu ve stylu pompejské architektury, plány proto zadala mistru Rafaelovi Caritovi z Neapole, s nímž spolupracoval i Antonio Lanti. Stavba stála neuvěřitelných devět milionů zlatých franků, byla zahájena v roce 1889 a dokončena o dva roky později. Většina zahraničních turistů při prohlídce zámečku žasne, ale Češi zhýčkaní svými hrady a zámky se na bavorsky přeplácaný vkus bývalé císařovny tváří poněkud skepticky.
Stopa německá
Dlužno říct, že kýčovitost zámečku nejde jen na vrub slavné císařovny. V roce 1905 přijel na Korfu německý císař Vilém II., zámeček se mu zalíbil, a tak se do něj nastěhoval i se svou manželkou a družinou. Své první dojmy pak sepsal do „Vzpomínek na Korfu”, které vyšly v roce 1926 v Berlíně, kde popisuje ostrov jako „ráj na zemi“. Zámeček nechal předělat k obrazu svému, ze zahraničí dal přivézt řadu exotických rostlin, z nichž mnohé rostou v zámeckých zahradách dodnes. K jeho úpravám patří třeba instalace monstrózní bronzové sochy Vítězný Achilles od Johanna Goetze.
Až do vypuknutí 1. sv. války přijížděl císař Vilém II. na Korfu poměrně často. Přijímal zde státnické návštěvy, ale i umělce a básníky. Po porážce Německa emigroval a zámeček zůstal opuštěn. Po 2. sv. válce vystřídal mnoho různých majitelů, až si ho v roce 1962 pronajala řecká společnost, která ho zrekonstruovala a zřídila v něm vůbec první kasino v zemi. Bylo v provozu až do roku 1993, kdy byl zámek opět zrekonstruován, aby byl připraven na konferenci vrcholných představitelů EU o rok později. Dnes slouží jako muzeum císařovny Alžběty a císaře Viléma II.
Naproti vchodu do zámku je krámek, který bychom neměli vynechat. Ochutnává se tu a prodává vše z kumkvatu. Je to jakýsi zakrslý pomeranč, ovoce velikosti švestky, které má původ v Číně, odkud ho sem přivezli Britové. V Evropě roste kumkvat pouze na Korfu. Tenká slupka plodu je spíše aromatická, dužina velice trpká. Kumkvat se používá především k výrobě marmelád a likérů, může se také přidat do ovocných salátů či zmrzlinových pohárů, nebo nakrájený na dílky do různých omáček. V krámku můžete ochutnat třeba likér – ostře červená nebo oranžová barva v lahvích rozličných tvarů nebudí příliš důvěry, ale zkusit se má přece všechno! Je to proklatě sladké, v podstatě sirup ředěný panákem lihu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Řecké ostrovy