kostarická kuchyně
Kostarika je zemí chuťových fúzí. Na můstku mezi Severní a Jižní Amerikou zanechalo stopy mnoho kultur, které přispěly k vytvoření vlastní gastronomické identity země.
K jídelníčku původního obyvatelstva sestávajícího především z kukuřice, fazolí a manioku se od 16. století přidávaly chutě koloniální, ale také karibské, africké a v neposlední řadě asijské. Protagonisty kostarické kuchyně jsou rýže a černé fazole, které se na stole objevují třeba i třikrát denně. Poprvé hned ráno – den v mnohých kostarických domácnostech totiž začíná pokrmem gallo pinto čili strakatý kohout. Směs rýže a fazolí ochucená koriandrem se servíruje s míchanými nebo smaženými vajíčky a čerstvým bílým sýrem. Tuto vydatnou snídani často doplňuje talíř s ovocným salátem z papáji, ananasu, melounu a šálek černé kávy. Gallo pinto je typickou snídaní také v sousední Nikaragui a oba národy se odjakživa popichují, čí je to vlastně recept.
Rýže s fazolemi nechybějí ani na obědových stolech.
Tradiční pokrm, který se podává ve většině restauracích, má kuriózní název casado čili ženatý. V místních typických restauracích soda totiž prý dělníci často žádali kuchaře o nášup, jako by to byli „ženáči“ pokřikující na svou manželku. Jiná teorie uvádí, že ženatý muž se poznal na poli podle toho, že měl k obědu vydatné jídlo, zatímco svobodní se odbývali kukuřičnou plackou. Kromě směsi rýže a fazolí se casado servíruje s trhaným kuřecím, hovězím nebo vepřovým masem a existuje i verze s rybou či mořskými plody. Na karibské straně Kostariky se do pokrmu přidává kokosové mléko. Na talíři mají své pevné místo také míchaný salát, kousky manioku, kukuřičná tortilla a kousky smaženého banánu (patacones). Pokud byste náhodou v záplavě čím dál populárnějších vegetariánských a veganských restaurací na pokrm nenarazili, určitě se vydejte do jedné z místních „soda“. Možná budou mít na jídelníčku i olla de carne (hrnec masa), vývar s kousky vařeného hovězího masa s maniokem, čajotem, bramborami, mrkví, dýní a kukuřičnými klasy. Pokrm je dnes spíše víkendovou záležitostí v rodinném kruhu.
Škvarky, syrová ryba a palmové plody
Chifrijo je složeninou slov chicharrón (škvarek) a frijol (fazole). Směs z křupavých vyškvařených vepřových kůží doplňuje rýže, avokádo a omáčka chimichurri. Traduje se, že tato pochoutka vznikla v polovině 20. století v barech v San José a jeden z nich dokonce o název pokrmu vedl soudní spor, protože ho chtěl mít registrovaný jako vlastní obchodní značku.V horkém počasí osvěží rybí ceviche, které je populární v celé Latinské Americe. Za zemi původu tohoto pokrmu se hrdě prohlašuje Peru. Kousky syrové ryby, nejčastěji tilápie nebo mořského vlka, se několik hodin marinují v citrónové šťávě, cibuli a koriandru a v Kostarice se servírují s kukuřičnými tortillami nebo slanými sušenkami. Vařené bochánky z kukuřičného těsta plněné masovou či zeleninovou směsí a zabalené v kukuřičném listu tamales se konzumují v celé Střední Americe a v Kostarice jsou navíc synonymem Vánoc. Zatímco u nás se na začátku prosince peče cukroví, v Kostarice se touto dobou celá rodina vrhá právě na přípravu tamales a tzv. „tamaleada“ někdy trvá i několik dní. Dalším štědrovečerním, ale i silvestrovským chodem je pečená vepřová kýta servírovaná se salátem, rýží nebo bramborovou kaší. V některých domácnostech tuto tradiční pochoutku vytlačuje pečený krocan. Jedním z nejoblíbenějších vánočních dezertů je queque, tedy piškotová buchta, která se zapíjí studeným nápojem rompope připraveného z mléka, vajec, skořice a hřebíčku a dobrého rumu.
Skvělou svačinou jsou empanadas, smažené kapsy z kukuřičné či pšeničné mouky plněné trhaným nebo mletým masem, šunkou, tuňákem, fazolemi nebo zeleninou. S touto pochoutkou se rovněž setkáte téměř po celé Latinské Americe. Enyucados jsou jejich maniokovou verzí, připravují se tedy z těsta připraveného z této rostliny. Obě dobroty se často prodávají v pouličních stáncích. O tom, že je v Kostarice velmi populární čínská kuchyně svědčí vysoký počet restaurací, kam když Kostaričané vyrážejí, tak s humorem říkají, že jdou „na kočku“…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kostarika