Tropický les
Do Kostariky se jezdí hlavně za divokou přírodou a zážitky z tropické džungle. Tato země nabízí obrovskou rozmanitost na poměrně malém území a zároveň patří mezi bezpečné. A protože je bohatá a má velmi dobrou infrastrukturu, lze po krátké cestě z tropického lesa užívat veškeré výhody civilizace, což ve spoustě tropických zemí s krásnou přírodou možné není, do nepoškozeného lesa je nutné putovat hodně dlouho, daleko a s nejistým výsledkem. V Kostarice však pochopili, že zájem o přírodu sílí a turistický ruch přinese prosperitu. O své lesy se tam proto začali již před třiceti lety velmi dobře starat. Kostarika je v dnešní době jediným tropickým státem, který zastavil odlesňování, zakázal kácení a začal zalesňovat…
Středoamerický les je nesmírně zajímavý a bohatý, od lesů Jižní Ameriky se v mnohém odlišuje. Na malém kusu pevniny můžeme zažít nížinný deštný prales, tropické bažiny, podhorskou vegetaci, mlžné horské lesy, velehory s alpínskými loukami nad hranicí lesa, sezónně opadavé lesy, savany s akáciemi nebo borové lesy. K tomu si přidejte spoustu řek, jezera, sopky a pláže s palmami a součtem je skutečný pocit ráje na Zemi. Kde se tolik rozmanitosti vzalo?
Déšť přichází z Karibiku
Středoamerický tropický deštný les se táhne od Panamské šíje po Belize a poloostrov Yucatán v jižním Mexiku. Jeho zvláštností je výrazný rozdíl srážek směrem od karibského k tichomořskému pobřeží. Například na severovýchodním pobřeží Kostariky dosahuje roční úhrn srážek až 6000 mm, zatímco na severozápadním pobřeží nedosahují srážky ani 1000 mm. (Pro srovnání, v ČR se roční srážkový průměr pohybuje mezi 600–800 mm.) Rozdíl způsobují pasáty – větry vanoucí od severovýchodu, které se nasytí vlhkostí sbíranou nad Karibikem a ztrácejí ji s příchodem nad pevninu a nárazem o horské hřebeny. Jsou zdrojem bohatých srážek na východních úbočích hor a také důvodem, proč jsou východní svahy protkány tak velkým počtem potoků a řek, samozřejmě s mnoha efektními vodopády. Proměnlivost podmínek ještě zvyšují rozdíly mezi deštivými horskými masivy a hlubokými suššími údolími, která se klikatí a různě schovávají ve srážkovém stínu. Lesy tedy přecházejí od východních, typických deštných vždyzelených tropických pralesů přes různé typy poloopadavých lesů až k sezónně suchým savanovým lesům. Aby to však nebylo tak jednoduché, tento srážkový rozdíl se směrem od severu k jihu snižuje a v Panamě se prakticky ztrácí.
Nížinný deštný prales na východě
Druhově nejbohatší typ deštného lesa s pralesními velikány se nalézá v oblastech, kde roční srážky dosahují 4000–6000 mm a žádný měsíc není bez deště. Les je nesmírně bohatý na dřeviny, epifyty, podrostové byliny a samozřejmě také na nejrůznější živočichy. Tento typ lesa vytváří čtyři korunová patra, z nichž nejvyšší jsou impozantní pralesní velikáni, kteří ční nad lesem až do výšek kolem 60 m, čímž o 10–20 m převyšují většinu běžných dřevin. Patří k nim například vlnovec pětimužný, který patří nejen k nejvyšším, ale i nejsilnějším stromům s impozantními kořenovými náběhy, které tak obdivujeme. Charakteristickými dřevinami nižšího korunového patra jsou také pravé mahagony neboli svietenie nebo druh Pentaclethra macroloba, z jehož semen se lisuje olej pro kosmetické výrobky. V deštných lesích jsou časté rovněž vzrostlé palmy, například rodů Iriartea či Socratea. Pro kostarický les je typické i značné druhové bohatství drobných pralesních palem (hlavně chamedorey) a různých keřů.
Na stromech roste obrovské množství epifytních rostlin, především orchideje a bromélie, kapraďorosty, různé pepřovníky, áronovité a podpětovité rostliny, ale i vřesovcovité keře a mnoho dalších. Spolu s liánami se na stromy přesunuly za slunečním zářením z hlubokého stínu na zemi. Tyto rostliny raději „riskují“ život v korunách stromů, kde se musí spokojit s nepatrným množstvím živin a nejistým množstvím vody. Tropický les je neustále se měnícím ekosystémem, kde tiše zuří vytrvalý boj o světlo, vodu a živiny. Obrovské množství kvetoucích rostlin má širokou skupinu opylovačů. Nápadné barevné květy často opylují denní ptáci (hlavně kolibříci), motýli a další hmyz. Květy, které se otevírají v noci, lákají opylovače (hlavně můry a letouny) silnými vůněmi a bílou barvou. Pro mnoho dřevin je typická kauliflorie – tvorba květů přímo z kmene (takto kvete třeba kakaovník pravý, který je v nížině Kostariky domácí). Květy na kmeni umožňují přístup i větším opylovačům, jako jsou třeba právě letouni. Opylené květy vytvářejí plody, na něž je tropický les bohatý po celý rok, takže se v něm uživí spousta živočichů.
Pro nížinné lesy Kostariky jsou typické helikónie s barevnými květenstvími, toulitky (anthuria), monstery, difenbachie a mnoho dalších rostlin, které u nás známe jako pokojové. K nejzábavnějším keřům patří jeden, který jste možná viděli na webech se žertovnými obrázky. Je znám hlavně pod starším jménem Psychotria poeppigiana, správně je to dnes Palicourea tomentosa. Jeho květenství se dvěma červenými listeny totiž velmi připomíná ženské rty, jak se také keři říká lidově ve španělštině (labios de mujer), podobně se jmenuje v angličtině (Hot Lips či Lipstick plant) i v mnoha dalších jazycích. Využívá se i v lidové medicíně.
Opadavé lesy vnitrozemí
V oblastech s ročními srážkami 2000–4000 mm část dřevin v nejsušším období krátkodobě shazuje listy. Platí jednoduchá rovnice: nižší srážky = nižší druhová pestrost. V opadavých horských lesích můžeme ke svému překvapení spatřit duby, samozřejmě jiné druhy než v Evropě. Dub Quercus bumelioides patří k nejvyšším a svým kmenem nejsilnějším kostarickým stromům. Běžné jsou v těchto lesích i různé druhy fíkovníků („fíkusů“), anony s jedlými plody, oreláník barvířský, z jehož plodů se získává potravinářské barvivo, a mnoho dalších druhů…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kostarika