Dnešní Kouřim je městečko se sotva dvěma tisíci obyvatel, za jehož nenápadným zevnějškem se skrývá velmi dlouhá a bohatá minulost probleskující na stránkách dávných kronik a stvrzená různými více či méně nápadnými útvary v okolní krajině i několika stavbami v samotném městě.
Pokud chceme postupovat chronologicky, musíme vyrazit, alespoň v myšlenkách, nejprve právě do okolí dnešního města. To bylo osídleno již v eneolitu neboli době měděné skoro před 7000 lety. Staré pověsti české nám připomene rulová skalka asi 1 km od města nazývaná Lechův kámen. Legenda vysvětluje pojmenování nejen její, ale i města. Má jít o kámen, na kterém kníže Lech rozdělal oheň, jehož kouřem signalizoval svému bratru Čechovi, kde se usadil. Ono místo měl nazvat Kouřim. Realitou je, že nedaleko od tohoto kamene začínaly první valy rozlehlého slovanského předpřemyslovského hradiště kmene Zličanů, nazývaného stejně jako celý pahorek, na němž se rozkládalo, Stará Kouřim. Archeologové tu našli řadu cenných nálezů, zájemce o naši nejstarší minulost sem zavede jedna z pěti kouřimských naučných stezek.
Hradiště Stará Kouřim zaniklo v souvislosti s upevňováním moci Přemyslovců v 10. stol. a bylo nahrazeno přemyslovským hradištěm trochu blíže k dnešnímu městu na ostrožně sv. Jiří, které bylo určitou dobu sídlem Děpolticů, vedlejší přemyslovské linie. S nimi se v rámci koncentrace moci do rukou jediné vládnoucí linie rodu vypořádal král Přemysl Otakar I. Zřejmě ve druhé či na začátku třetí čtvrtiny 13. stol. (nejstarší písemná zmínka o již existující Kouřimi pochází z roku 1261) pak byla založena současná Kouřim coby město královské, jež se postupně vypracovalo v jedno z nejvýznamnějších v Čechách.
Prakticky hned se založením města se začalo budovat také jeho opevnění, které se postupně upravovalo, zesilovalo a vylepšovalo až do 16. stol. a v téměř nezměněné pozdně gotické podobě se v délce 1250 m dochovalo kolem historického jádra Kouřimi dodnes. Tvoří ho dvě zdi oddělené asi 14 m širokým parkánem, hluboký příkop a val. Škoda jen, že z původních čtyř městských bran, jež byly jeho součástí, zůstala stát jediná, Pražská, na severní straně, považovaná za jednu z nejlepších staveb svého druhu ve střední Evropě. To však nemění nic na skutečnosti, že rozsah hradeb i ojedinělá původnost zdiva a jeho detailů jsou mimořádné.
Také opevnění přibližuje turistům jedna z městských naučných stezek, která začíná na Mírovém náměstí, na město velikosti Kouřimi až nezvykle rozlehlém (přes 1,6 ha), jež má svou prostorovou dispozici nezměněnou od doby založení města. Logicky jsou právě tady soustředěny nejdůležitější kouřimské památky. Dominantou města je chrám sv. Štěpána Prvomučedníka z 2. pol. 13. stol. v jihovýchodním rohu náměstí. V jeho zdivu byly nalezeny druhotně použité románské kvádry, zdá se proto, že chrám měl svého předchůdce existujícího ještě před založením města. Stavbu vedla královská dvorská huť ovlivněná zejména burgundskou gotikou a chrám patří k významným raně gotickým stavbám ve střední Evropě.
Na začátku 16. stol. byl chrám upraven pozdně goticky a po poškození za třicetileté války a pozdějších požárech barokně. Stejně tak byl i interiér vybaven barokním mobiliářem. Od třetí čtvrtiny 19. stol. pak začaly probíhat historizující úpravy, nejprve podle plánů Josefa Schulze, později zde působili Josef Mocker a Kamil Hilbert. Nejvíce jimi byl ovlivněn interiér, dnes s převážně pseudogotickým mobiliářem a historizující výmalbou ovlivněnou secesí, převážně od Františka Urbana, který navrhoval i ornamentální vitráže. Jednu z výjimek představují raně barokní lavice z doby po požáru v roce 1670, které zůstaly zachovány. Takové štěstí neměl hlavní oltář ze stejné doby, který byl na počátku 20. stol. odstraněn a nahrazen pseudogotickým oltářem z roku 1905 podle návrhu Jana Kastnera. Za pozornost stojí raně gotické sedilie (výklenková sedadla) v bočních stěnách chóru patřící k nejcennějším architektonickým detailům chrámu a pak také nejstarší dochovaná součást původního chrámového mobiliáře, renesanční malovaný epitaf Jana Lána z Varvažova z roku 1598. Najdete ho na pilíři severního podvěží.
V exteriéru chrámu se nezapomeňte podívat na severní ranně gotický boční portál ze třetí čtvrtiny 13. stol., dochovaný v původní podobě. Zajímavé jsou i náhrobní kameny, jež byly v roce 1905 osazeny na severní a jižní stranu kostela. Jde celkem o 13 renesančních náhrobních kamenů z 2. pol. 16. a počátku 17. stol., které byly původně zapuštěny v podlaze kostela.
Možná se vám v této chvíli zdá, že kostel sv. Štěpána třeba ani není tak nezbytně nutné navštívit. Takovou myšlenku ale okamžitě pusťte z hlavy. Zatím jsem si totiž nechal pro sebe informaci o největší zajímavosti kostela, skutečné perle, která sama o sobě stačí jako důvod, proč se vydat do Kouřimi. Je jí suterénní kaple sv. Kateřiny umístěná pod presbyteriem. Osmiboká prostora s hvězdicovitou klenbou spočívající na centrálním svazkovém pilíři vznikla po polovině 13. stol. a je vůbec nejstarší dochovanou ukázkou užití trojpaprskového klenebního systému v kontinentální Evropě. Ale nedosti na tom – v letech 1999–2007 byly na stěnách a klenbě odkryty a zrestaurovány unikátní gotické nástěnné malby z doby kolem roku 1410. Na stěnách jsou výjevy Ukřižování, Zázrak sv. Kateřiny Alexandrijské a velmi fragmentárně zachovalá scéna Stětí sv. Kateřiny, v klenbě je pak nádherně vyobrazen andělský kůr, tedy čtyřiadvacet andělů hrajících na různé hudební nástroje. Úplně nejstarší je fragment gotické nástěnné malby s rostlinným motivem z 2. pol. 13. stol. nad barokním výklenkovým oltářem s terakotovými sochami sv. Kateřiny, Rocha, Šebestiána a Rozálie…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kolínsko a Kutnohorsko