Ústředním motivem tohoto kraje je komplikovaný tok Dyje. Tato rodačka z Vysočiny přinášela z kopcovitého kraje povídačky o hejkalech i o prašivci, který občas táhne krajem a zahání chlapy do hospod. Ve středověku si o tom klapotaly všechny mlýny, co stály po obou jejích březích. Dnes po nich zůstala jen jména a poslední z nich, mlýn ze Slupi (staročeský Sloup), se jako jediný pokouší uchovat vzpomínky na zašlou slávu podyjských mlýnů, kde se rok co rok setkávala mlýnský chasa s krajánky, co šli mlýn od mlýna. Setkání tu však nebývala jen radostná. Byla nejednou i ostražitá, kdy slovanský a německý patriot na sebe nevraživě pohlíželi z protějších břehů Dyje. Byla tu setkání na nože a na bodáky, kdy Napoleonova armády střídavě vyhrávala a prohrávala na válečných polích v okolí Znojma…