Počátky jejích dějin se ztrácejí v šeru věků. V dobách, kdy se utvářel uherský stát, to bylo nepříliš hustě zalidněné území na severní hranici. Byla však také místem, kde toky řek Popradu a Hornádu umožňovaly snazší přechod přes horská pásma Karpat. Od pradávna tudy vedly obchodní cesty spojující sever s jihem, Pobaltí s civilizací Středomoří. Už ve 12. století se uherský panovník snažil zabezpečit tuto významnou oblast na severní hranici vybudováním správního centra – Spišského hradu. Zvolil pro něj místo na východní straně Spišské kotliny, kde se nad okolní terén prudce zdvihá vápencový skalnatý vrch.
Lidé na této výšině sídlili již v době kamenné. Na přelomu letopočtu tu bylo hradiště obehnané dvojitým valem. Na jeho místě po roce 1100 vyrostla mohutná okrouhlá věž sloužící k obývání i obraně.
Nejstarší hradní stavba sice spadla, ale na rozvoj oblasti to žádný vliv nemělo. Hrad na návrší už v té době nebyl sám, na protějším kopci vyrostlo sídlo církevní správy, proboštství s kapitulním chrámem. První zmínka o něm je z roku 1198; mělo za úkol nejen dbát o duchovní blaho obyvatel, ale také písemně zaznamenávat významné přesuny majetku a uchovávat listiny…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2004

Další informace o Slovensku naleznet zde: http://www.sopka.cz