Roku 2001 se setkání konalo v norském Bergenu. Na hrdé a krásné lodě tam čekalo celé město, diváci se však sjížděli nejen z Norska, ale i ze všech okolních námořních států. Po několik dní proplouvaly fjordy a úžinami mezi ostrovy k bergenskému přístavu historické lodě, plachty pyšně rozepjaté, s posádkou ve slavnostních uniformách nastoupenou na palubě pod třepetající se vlajkoslávou. Každou z těch krasavic pohupujících se v bocích vítaly jásající davy diváků, každé byl vzdán patřičný hold, ať už to byla mexická školní plachetnice, nebo vůbec největší historická loď světa, slavný ruský Kruzenštejn.
Pro člověka, který vidí takovou námořní slavnost poprvé, je to životní zážitek. Jak malicherné se proti tomu zdají setkání historických automobilů nebo letadel, jejichž stáří se počítá v desítkách let. Právě připlouvající lodě, jež na své cestě do Bergenu urazily v některých případech i tisíce mil, mají za sebou historii staletou. Každá z nich si píše své vlastní dějiny. Ve společné paměti posádky i objemných lodních denících jsou zapsány nelehké zápasy s oceánem a někdy i těžké námořní bitvy. Je to pevně spjaté, velké chlapské dominium se střídajícími se generacemi námořníků. I když téměř každá z těchto lodí proplula všechny oceány, zůstává zároveň uzavřeným světem, který žije svým vlastním životem. 
Bergen je město deště. V ročním průměru tady dva dny ze tří proprší, a tak i následující ráno opět přivítala podmračená obloha. Tou dobou už všechny královny moří kotvily u břehu, odstrojené z plachet. Po dlouhých obřadných manévrech kolem kamenných pacholat (masivních sloupů, k nimž se uvazují lodní lana) klidně odpočívaly na hladině a bok po boku se jako na módní přehlídce ukazovaly v plné kráse. Nedalo se ani spočítat, kolik různých tvarů lodních trupů houpají mořské vlny, kolik stěžňů se tyčí k nízké obloze. A ta rozmanitost vyřezávaných galionových figur na přídích lodí! Pestře pomalované mořské panny, divocí válečníci či mořské obludy jsou originální přehlídkou námořnické fantazie a tvořivosti.
Přístaviště se změnilo v jedinou velikou námořní pouť, ve slavnost moře. Pro les stěžňů se téměř nedalo dohlédnout na protilehlou stranu zálivu a nábřeží, kde byla hlava na hlavě (dominovala modrobílá pruhovaná trička). Tradiční stánky na tržišti s mořskými rybami byly ještě bohatší než obvykle a každý majitel si dával dnes zvlášť záležet na tom, aby nabízel parádní, nejraději nějaké exotické úlovky. Na mnoha lodích také probíhaly „rodinné“ hostiny. Můstek mezi nábřežím a lodí neuzavíralo lano a přímo lákal kolemjdoucí k návštěvě: zvědavý turista vstoupí na palubu a ocitne se u slavnostně prostřené tabule, kde celá argentinská posádka nadšeně obdivuje vlastní loď – umělecko-modelářský cukrářský výrobek propracovaný snad do posledního ráhna. Pak se ozve několik salv šampaňského a kapitán za nadšeného povzbuzování celé posádky dvoumetrovou sladkou loď obřadně překrojil.
Na jiné lodi zase předvádějí historické skafandry, v nichž člověk vypadá jako mořská obluda, kterých se pověrčiví námořníci tolik báli. Z dnešního pohledu se zdá, že muži, ochotní v těžkém skafandrovém obleku vstoupit pod hladinu, velice riskovali. Jejich život doslova visel na dlouhé hadici, do níž dva námořníci na palubě vháněli pomocí pumpy vzduch. Odvážlivec, který se po chvíli vynořil nad hladinou, byl přivítán jako hrdina. Každá z lodí kotvících u břehu chtěla upoutat pozornost. Svou starobylostí, ukázkami námořnické zručnosti nebo výstavkou středověkých navigačních přístrojů. Královny moří dnes měly svůj velký tall-ship.
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2004
Další informace o Chorvatsku naleznet zde: http://www.sopka.cz