Lauberhornabfahrt
Z Interlakenu ležícího mezi Brienzským a Thunským jezerem se dá vyrazit na lyže každý den do jiného lyžařského střediska oblasti Jungfrau. Všem společná je velehorská kulisa tvořená severní stěnou Eigeru a čtyřtisícovkami věhlasných jmen Schreckhorn, Mönch a Jungfrau.
Lyžaři se mohou vydat do známého Grindelwaldu a tam se rozhodnout, kterému ze dvou zdejších lyžařských areálů dají přednost – na východě položenému Firstu s 50 km převážně snadných či středně obtížných sjezdovek, nebo západně položeným svahům propojeným přes Kleine Scheidegg a Männlichen s Wengenem a Lauterbrunnenem. Kdo by v Grindelwaldu zatoužil po adrenalinu, může se nechat upnout na lanovce First Flieger do sedáku, odrazit se … a skočit ze srázu. V závěsu na lanech proletí 800 m dlouhou trasu rychlostí 80 km/h.
Mým dnešním lyžařským cílem je zdolání věhlasné závodní sjezdové tratě Lauberhornabfahrt nad Wengenem. Cestu začínám na nádraží v Interlakenu (567 m n. m.). Nastupuji do přední části dlouhého modrožlutého vlaku. Asi po deseti minutách jízdy se rozděluje. Přední část pokračuje k Lauterbrunnenu, zadní míří do Grindelwaldu. Z vlaku pozoruji ubíhající krajinu, která se jen pozvolna začíná zvedat. Na nádraží Lauterbrunnen (796 m n. m.) už jsou připraveny žlutozelené vozy zubačky Wengernalpbahn (železnice s nejdelší nepřetržitou ozubnicovou dráhou na světě) s dřevěným interiérem. Čeká nás 11 km dlouhý úsek do stanice Kleine Scheidegg, během kterého překonáme převýšení 1265 m. Hned po opuštění nádraží se trať začíná prudce stoupat. Vzrušeně vyhlížím Wengen, o kterém s pokorou a fascinací lyžaři vyprávějí, že do něj ani nejslavnější lyžaři jedoucí na světový pohár nesmějí autem. Veškeré své vybavení musejí na místo dopravit místní úzkokolejkou. Při minulém světovém poháru šlo celkem o 1400 t nákladu.
Do stanice Wengen přijíždíme po patnácti minutách. V protisměru se křižujeme s vlakem směřujícím dolů. Stoupáme výš a výš, za okny obdivujeme úžasné horské scenerie. A co víc – křižujeme trať legendárního sjezdu Lauberhornabfahrt. Asi po půlhodině jízdy se před námi poprvé ukáže bílá čepice Jungfrau. Vláček přestává stoupat, ocitáme se v sedle Kleine Scheidegg (2061 m). Ze zdejšího nádraží lze buď pokračovat s Wengernalpbahn do Grindelwaldu, nebo se vydat zubačkou Jungfraubahn vzhůru na Jungfraujoch.
Vystupuji z vlaku. Na nádraží je rušno – lyžaři obouvají lyže a sjíždějí do Wengenu či do Grindelwaldu, zatímco převážně asijští turisté čekají na vlak jedoucí na nejvyšší nádraží v Evropě, na Jungraujoch (3454 m n. m.). Téměř všichni fotografují velkolepá panoramata. Fascinovaně hledím na červené vagony zubačky Jungfraubahn, která vyjela z tunelu v hoře Eiger. Uprostřed bílých plání a sjezdovek působí pohádkově. Při pohledu na Eiger se mi vybavuje dokumentární pořad o místním extrémním horolezci a dobrodruhovi, Ueli Steckovi, který eigerskou severní stěnu Nordwand, mezi horolezci přezdívanou Mordwand („vražed…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jungfrau a Adelboden