Historické centrum Bangkoku leží na umělém ostrově Rattanakosin, kde na konci 18. stol. začal první z vládců dynastie Chakri budovat své hlavní město. Přirozenou západní hranici vytvořila řeka Chao Phraya, východní stranu chránily uměle zbudované kanály. V takto vymezené oblasti se nacházejí nejvýznamnější a turisty nejnavštěvovanější historické památky města, mezi nimiž vyniká královský palác.
„V slunečním systému siamském je palác královský sluncem, kolem něhož se všechno točí,“ vystihnul v minulosti výjimečnost tohoto areálu pozorovatel tehdejšího siamského dvora, Angličan Chris Norman. Královský palác uchvacuje svojí výstavností i rozlehlostí. Celý areál zabírá plochu 218 000 m2, pokud byste se vydali kolem jeho zdí, ušli byste téměř dva kilometry. Královský nebo také Velký palác začal vznikat 6. května 1782 za vlády Ramy I. a stejný panovník celý projekt o dva roky později dokončil. Svoji stopu v těchto místech však v pozdějších letech zanechali všichni další panovníci dynastie Chakri.
Celý komplex je rozdělen do tří částí, ale pouze dvě z nich, vnější a střední palác, zůstávají přístupné veřejnosti. Mezi stovkami budov rozesetých po celém areálu můžete strávit nekonečné hodiny, nebo se omezit pouze na nejvýraznější detaily.
Prohlídka královského paláce začíná v chrámu (wat) Phra Kaeo (někdy se přepisuje také jako Phra Kaew) plného různých svatyní, obřích soch démonů, mytických bytostí i stúp zdobených čínským porcelánem. Najdete v něm i královské mauzoleum s popelem členů vládnoucí dynastie nebo nádherné nástěnné malby zachycující příběhy z thajského národního eposu Ramakien. Z nespočetných soch a sošek je nejvýznamnější jedna z nejmenších. Smaragdový Buddha měří pouhých 66 cm, ale jeho osudy by vydaly na román, ve kterém se mísí mýty s historickou realitou. Ani druh kamene, ve skutečnosti se jedná o nefrit, ani způsob jejího zpracování nedávají bližší nápovědu, odkud soška pochází. Podobné kameny se nacházejí v mnoha asijských zemích a autor díla, podle tehdejšího zvyku, zůstal v anonymitě.
Legendy kladou vznik této sošky do Indie roku 43 př. n. l. Pět set let poté, co Buddha vstoupil do nirvány, ji měl vytvořit asketa a oddaný vyznavač buddhismu Nagasena ve spolupráci s hinduistickými bohy Višnuem a Indrou. Následnou pouť této sošky provázely různé mýty popisující například příběh o slonovi, který opakovaně odmítnul převézt Smaragdového Buddhu do města Chiang Mai, ale naopak zamířil do Lampangu.
Sošku provázela pověst, že přináší prosperitu každému místu, kde se nachází. Svoji sílou prý dokázala odvrátit i epidemie, a tak v roce 1820 byl Smaragdový Buddha nesen v průvodu procházejícím Bangkokem během vůbec největší epidemie cholery, která město kdy postihla. Tradice těchto procesí skončila za vlády Ramy IV., aby se nejposvátnější soška častým užíváním neopotřebovala. V moc Smaragdového Buddhy nevěřili pouze thajští králové, během druhé světové války přímo před ní stvrdil thajský maršál Phibun Songkhram tajnou dohodu s Japonci…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bangkok