Tohle pořekadlo charakterizuje pávy, ale na papoušky se hodí také. Zvlášť pokud jde o ten jejich pronikavý křik. Ale stejně jsme je měli rádi. Provázeli nás skoro celou cestu po Austrálii – měnili jen svůj královský šat, velikost a také se objevovali v různě velkých skupinách, od samotářů až po tisícihlavá hejna.
Náš první divoký papoušek, to byla veliká událost. Zahlédli jsme ho hned druhý den po příletu do Sydney v parku Botany Bay. Nádherný červeno-zelený papoušek královský (Alisterus scapularis) poletoval ze stromu na strom a my běhali za ním – kamery, fotoaparáty a dalekohledy na očích. Časem jsme si na přítomnost papoušků zvykli, zvlášť na všudypřítomné rosely, andulky a kakady růžové. Ale dvě setkání s těmito krásnými ptáky jsou nezapomenutelná.
Bylo to v tichém podvečeru nedaleko opuštěné farmy v jihozápadní Austrálii, v krajině mallee. Vychutnáváme klidný podvečer a v té chvíli přilétne na vysoký eukalypt, pod kterým parkujeme, růžový papoušek kakadu (Eolophus roseicapillus). Pak další a další. Během deseti minut jich přiletěly celé stovky. Padali do korun stromů, tísnili se na větvích, shazovali se, vzlétali a znovu usedali a – křičeli. Byl to protivný, pronikavý křik, až uši zaléhaly. Ve velkém pozorovacím zaujetí jsme přehlédli začínající spršku. Než jsme se vzpamatovali a ve chvatu sklidili rozházené věci, všechno zasáhl déšť papouščího trusu. Auto jím bylo ve chvíli téměř pokryté. Prchli jsme ze stínu nocležních stromů do uctivé vzdálenosti. Papouščí křik ustal až s nástupem noci, která v Austrálii přichází naštěstí velmi rychle. Nikdy jsme nespali dlouho, ale papoušci vstávají ještě před rozedněním. A zase křičí, hádají se a rámusí tak, že se nedá spát. Toho dne jsme i my vstávali za šerého úsvitu. Sotva slunce plnou tváří ozářilo krajinu, papoušci se jako na povel zvedli a naposled nám zamávali křídly. Kolem bylo náhle překvapivé ticho.
Na druhé setkání s velkým hejnem papoušků nás vlastně pozvala velká informační tabule na východním pobřeží, odkud jsme pluli lodí do Whitsunday Islands National Parks.
Hned v přístavu jsme si přečetli, že ve 4 hod. odpoledne se koná nedaleko odtud velké krmení papoušků. Kdo by takové pozvánce odolal. Před čtvrtou hodinou se na místo určení scházeli desítky turistů, kteří nakupovaly u stánků krmení pro ptáky. Spíš to vypadalo na velké krmení turistů. Těsně před čtvrtou napětí vrcholilo jako před velkou premiérou. Misky rozestavěné po všech možných místech byly vrchovatě naplněny a turisté třímali v rukách pytlíky zobu. Skoro na minutu přesně se po zemi rozběhl stín a nad hlavou davu zašelestily stovky křídel. Pestrá duha padající z oblohy se rozprskla ve stovky drobných, pestrobarevných papoušků loriů mnohobarvých (Trichoglossus haematodus). Opozdilci už ani nemířili k miskám, ale přímo na lidi. Sedali nám na hlavy, na ramena, občas někoho klovli do nosu nebo vyzkoušeli ušní lalůček. Křik a rámus jako na perském tržišti. Za půl hodiny hody skončily. Duhový oblak odlétl stejně rychle jako se objevil.