Myslím, že žádná anketa „Bez čeho byste si nedokázali představit Valašsko?“ nikdy neproběhla. Ale kdyby ano, zajímalo by mne, kolik by bylo jiných odpovědí než „Bez slivovice.“ A mimochodem, všimli jste si někdy, jak se rýmují slova „slivovice“ a „Vizovice“? To nemůže být náhoda.
Tradice pálení, nikoli čarodějnic či klestí, nýbrž pálení coby výroby destilátů, má na Valašsku historii dlouhou… Řekněme to takhle: Nejstarší doložitelné záznamy jsou staré více než 400 let. Na rozdíl od mnoha jiných podobně dlouhých tradic tato nemizí, není třeba ji opečovávat či složitě zachraňovat. Žije svým vlastním plnokrevným životem a nebojím se říci, že vzkvétá. Původně se začínalo pálením odpadu z výroby piva, pak se přidalo obilí, ale už v 18. stol. nastoupily švestky, totiž po valašsku „trnky“, a objevila se slivovice, posléze následovaná dalšími „-ovicemi“, z nichž si v úrodných letech pořádný klín z koláče celkové produkce ukrajuje hlavně hruškovice.
Pálení ovoce má dvě tváře. Jednu reprezentují pěstitelské pálenice, zařízení, kam si vozí vypálit pěstitelé kvas připravený z vlastního ovoce. Podmínkou je vlastnictví pozemku, na kterém lze pěstovat ovocné stromy – to jen na upřesnění, kdyby snad někoho právě napadlo, že si příští rok koupí švestky na trhu a bude mít vlastní slivovici. Pro nás, co nevlastníme ani jednu slivoň, je tady tvář druhá, komerční výroba. A když řekneme hned za sebou „komerční výroba“ a „slivovice“, co vás napadne za další spojení? Mě tedy „Vizovice – Jelínek“.
Vizovická firma RUDOLF JELÍNEK a. s., má pro všechny zájemce o fenomén ovocných pálenek a taky pro každého, kdo si chce zpestřit dovolenou něčím netradičním, jednu velkou výhodu. Nabízí totiž exkurze pro veřejnost v základní a rozšířené podobě, v obou případech spojené i s ochutnávkou. Trochu kacířsky bych si ale dovolil tvrdit, že o tu tady až tolik nejde, přinejmenším ne v první řadě. Nejzajímavější na exkurzích je možnost seznámit se s procesem výroby, ale také s bohatou a barvitou historií vizovických palíren, podívat se do některých výrobních prostor a nasát atmosféru asi nejvoňavější fabriky, jakou znám.
Když vstoupíte na dvůr, nemůžete si nevšimnout pěkně opravené budovy historické pálenice. Postavil ji RAZOV neboli Rolnický akciový závod ovocnářský Vizovice založený roku 1894 a o 27 let později zakoupený bratry Jelínkovými. Po tomto prvním náznaku zavede návštěvníky do minulosti zdejší malé muzeum. Historicky první ve Vizovicích, snad již od konce 16. stol., byla šlechtická pálenice označovaná Na Panském, jež se pronajímala, a to zpravidla židovským rodinám, které tehdy mohly podnikat pouze v palírenství, lékárenství a bankovnictví. Židovského původu byli také majitelé všech tří největších soukromých palíren ve Vizovicích na konci 19. stol., kdy začala svým způsobem zlatá éra zdejšího palírenství – Karel Singer koupil v roce 1895 panskou pálenici, čtyři roky před tím založil svou vlastní pálenici Zikmund Jelínek a v roce 1902 Mořic Weiss. K tomu již zmíněný RAZOV z roku 1894 a máme pohromadě „silnou čtyřku“. Zdeněk Jelínek měl syny Rudolfa a Vladimíra, jimž svůj podnik předal po 1. sv. válce a oni ho na otcovu počest pojmenovali „Zikmunda Jelínka synové“. Postupně se ale stále více rozcházeli v názorech na jeho vedení, a tak se roku 1926 rozdělili. Vladimír si ponechal původní značku, Rudolf zde na Razově založil podnik nový, který pojmenoval po sobě – firma RUDOLF JELÍNEK byla na světě. Byl to právě Rudolf Jelínek, kdo jako první objevil obrovský potenciál exportu pálenek, začal aktivně vyhledávat exportní příležitosti a v roce 1934 začal ve velkém vyvážet do USA košer slivovici. Díky tomu byla firma natolik finančně silná, že přežila tragické období 2. sv. války – na rozdíl od rodiny nejen Jelínkových, ale i ostatních majitelů pálenic. Vladimír Jelínek zahynul ve Flossenbürgu, Rudolf Jelínek stejně jako Karel Singer a rodina Weissových v Osvětimi…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Valašsko