Když v září roku 1890 zasáhla Prahu velká povodeň a kromě centra města poničila i staveniště výstavního areálu v bubenečské Královské oboře, v prvních chvílích se zdálo, že otevření dlouho plánované Zemské jubilejní výstavy bude nutné o několik let odložit. Naštěstí ale v organizačním výboru této prestižní akce zasedal muž, který v následujícím půlroce dokázal všechny zúčastněné vyburcovat k takovým pracovním výkonům, že se původní termín nakonec podařilo dodržet. A co víc, hned několika svými realizacemi významně přispěl k ohromnému úspěchu výstavy.
František Křižík osvětlil výstavní prostory obloukovými lampami vlastní konstrukce, na věž Průmyslového paláce instaloval obří světlomet s dosud nevídaným třicetikilometrovým dosahem a u příležitosti výstavy zprovoznil na Letné první elektrickou dráhu v Čechách. Doslova senzací se však stala jeho světelná fontána, byť ve své podstatě nebyla ničím jiným než okrasou a kratochvílí. Ožívala před severním průčelím Průmyslového paláce vždy se soumrakem a za touto magickou podívanou přicházely každý večer na výstaviště davy lidí. Nápad spojit tryskající vodu s rejem barevných světel sice nebyl v tehdejší Evropě novinkou, světelnou fontánu už dříve viděli v Londýně, v Paříži i jinde, „český Edison“ jej však zhmotnil po svém, s mnoha vylepšeními. Proudy vody chrlené tryskami nechal padat do nádrže s prosklenými otvory na dně, které zespodu osvětlovaly obloukové lampy. Před každým světelným zdrojem stála v cestě paprskům otočná deska s různobarevnými skleněnými filtry, které měly být podle původního záměru měněny automaticky, s nimiž ale nakonec ručně otáčela obsluha. Křižík tak poměrně jednoduchým způso…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Praha – technické památky