Starobylá cesta z Temného dolu za zázračnou vodou se snoubí s moderním uměním, a výstup k legendární studánce tak dostává nový rozměr.
Studánka na Staré hoře podle dávné legendy s pomocí Panny Marie uzdravuje. Nevíme, kolik století už sem lidé přicházejí, aby poznali sílu zázračné vody. Klanící se anděl stál nad pramenem od roku 1854, proto se připisoval vznik křížové cesty v malebné osadě Stará Hora do doby působení osvíceného majitele panství, hraběte Bertholda Aichelburga. Sochu anděla zničil padající strom při polomu v roce 1966. Vývraty narušily vodní režim studánky, která se na dlouhé roky ztratila. Obnovili ji nedlouho před znovuvysvěcením křížové cesty místní občané.
Ke zřízení křížové cesty na východokrkonošskou Golgotu, vysvěcené 13. srpna 1876, jistě přispěl věhlas léčivé studánky. O sto let později stálo ze čtrnácti zastavení jenom desáté u kaple sv. Anny. Kamenné díly z ostatních byly roztroušeny po prudkém úbočí Staré hory. Někdo měl zřejmě radost z toho, jak se koulí ze svahu. Aby věci měly zase své místo a řád, sešlo se pod kopcem v říjnu 1985 sotva dvacet přátel, aby narovnali alespoň to kamenné, co z křížové cesty zbylo. Kromě hlavního kvádru I. zastavení se překvapivě podařilo nalézt všechny díly, i když některé až 200 metrů od jejich původního místa. Malované výjevy z příběhu poslední cesty Ježíše Krista na tomto světě už nebyly k vidění mnoho let předtím, jen zrezivělé kusy plechových desek dávaly tušit něco o způsobu jejich provedení. Na opravu celého díla se však muselo počkat dalších 16 let. S pomocí mnoha lidí byla v letech 1999 až 2002 opravena samotná cesta, restaurována jednotlivá zastavení, vybrán výtvarník a zhotoveny obrazy křížové cesty, upravena studánka a okolí. V roce 2001 proběhla celková oprava kaple sv. Anny s obnovou původní šindelové střešní krytiny. Kapličku postavil u své chalupy hospodář Johann Christoph Bensch s manželkou Elisabethou v roce 1752. Jeho potomek Johann Bensch ji v roce 1810 výrazně rozšířil do dnešní podoby. Původně byla zasvěcena Panně Marii, ale nejméně 90 let už je v ní uctívána sv. Anna, jak dokládá soška v nice nad hlavním vchodem. Od roku 1945 kaple postupně chátrala, k největším škodám došlo po roce 1974, kdy se ze sousední chalupy odstěhovali poslední trvalí obyvatelé. Ještě před nuceným odchodem ze svých domovů v roce 1945 a 1946 přinesli do kapličky osadníci ze Staré Hory svaté obrázky ze svých chalup. Nemají uměleckou cenu, ale jsou prý skropeny slzami někd…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Krkonoše