Kúrion

Pod nohama mi chroupá písek a kamínky, slunce navzdory brzkému jarnímu datu pálí a zapichuje své paprsky do okolních kamenů, které se už ale víc vybělit nedají, lechtá mě několik čůrků potu a jsem šťastný. Uprostřed nevysokých, leč rozlehlých rozvalin, jež vyžadují spíše více než méně fantazie k projekci dějů dávno minulých, jsem šťastný. Pro antické vykopávkové lokality mám slabost už čtvrt století, od chvíle, kdy jsem byl poprvé v Řecku. Fascinuje mě ten svět, který je tak jiný, tak vzdálený, neuchopitelný, zaznamenaný v útržcích vět a úlomcích kamene, pár kousků mozaiky, fragment sloupu, deska z mramoru, vápencový blok – ale přitom tolik náš. A tady v Kúrionu se v míře nevídané proplétá století se stoletím, alfabeta s latinkou, pohanství s křesťanstvím, rozkvět se zkázou…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2009