Květy bretaňské zbožnosti

Vyvážela se sůl, ryby, obilí, máslo, vydělané kůže a plátno. Úspěšný obchod samozřejmě přinášel peníze a bohatí mořeplavci nejenže si stavěli honosné domy, ale nezapomněli náležitě projevit vděčnost i Bohu a svatým, kteří je chránili na nebezpečných cestách. Farnosti bohatly a mohly si dovolit stavbu nových nebo zkrášlování starých kostelů. Na přelomu 16. a 17. století tak na „konci světa“, v provincii Finist?re, postupně vznikla řada architektonických celků, pro které má francouzština pojmenování enclos paroissiaux. Do češtiny se to obvykle překládá v přeneseném významu slova jako „farní dvory“. Výraz enclos však znamená místo obehnané zdí a uzavřené vůči vnějšímu světu. Bretaňské enclos paroissiaux představují stavební komplex na ohrazeném pozemku. Skládá se z kostela uprostřed a přilehlého hřbitova a na prostranství před vstupem do chrámu stává monumentální kamenná kalvárie. Obvykle také nechybí bohatě zdobená kostnice a mohutná vstupní brána, nazývaná „triumfální“… Podle doby vzniku většiny farních dvorů bychom očekávali, že uvidíme stavby renesanční nebo barokní. Jenže to, co nacházíme v bretaňských vesnicích a městečkách, má daleko do čistých linií italské renesance nebo stroze monumentálního francouzského barokního klasicismu. Tvary jsou renesanční, to ano, ale doslova rozkvétají množstvím věžiček, pilířků a ozdobných váz. Leckterá věž má vysokou, ostrou kamennou špici, nejeden portál připomíná spíše gotické katedrály. Také vnitřní vybavení překypuje tvary a barvami. Navíc tu vedle obvyklých světců a biblických výjevů najdeme i zcela specifické místní svaté opředené barvitými legendami, o nichž zbytek Evropy nikdy neslyšel.
Bretaňské kalvárie mají dost ustálenou podobu monumentálního pomníku, kde na kamenném podstavci bývají pásy reliéfů a nad nimi stojí množství soch, znázorňujících výjevy z Bible. Pro ty, kdo už neznají Bibli, připomeňme, že výraz kalvárie je odvozený od hory Kalvárie na jihozápadním okraji Jeruzaléma, známé také jako Golgota. Na ní byl Kristus ukřižován spolu se dvěma lotry, po pravici a po levici. Proto také bývají symbolické kalvárie – umělecká zobrazení Kristva umučení ve tvaru pomníku – obvykle zakončeny třemi kříži.
Tradice stavby kamenných kalvárií patrně přímo navazuje na kamenné kříže, které se v Bretani začaly objevovat nedlouho po přijetí křesťanství. Dokonce mnohé prehistorické menhiry proměnili tehdy horliví noví křesťané v památky Kristova umučení tím, že jim na vrchol vsadili kříž nebo horní konec kamene vyzdobili křesťanskými symboly. Kříže měly mnoho významů: symbolizovaly novou víru obyvatel, naznačovaly směr na křižovatkách, vymezovaly hranice pozemků, připomínaly významné události. Někdy bývaly spojeny do párů – u těch prý odpočívaly pohřební průvody. Na pobřežních skalách připomínaly ty, jejichž lodě se už nevrátily, a zároveň prosily za všechny, kdo se vydali na moře. Nejmohutnější a nejkrásnější kříže se však stavěly na hřbitovech. Byly pomníkem pro všechny, kdo tam byli pohřbeni, protože individuální náhrobky ještě neexistovaly. Právě z těchto křížů se vyvinuly monumentální kalvárie, které jsou dnes jednou z bretaňských pozoruhodností…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 6/2002.

Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Helena Florentová

Shopping Cart