Objížďka po silnici kolem zátoky je však dlouhá kolem 100 kilometrů.Jednou ze zajímavostí zátoky je velmi silný příliv a odliv. Za přílivu se voda z Atlantiku řítí úžinou takovou silou, až máte dojem, že tam vidíte obří vodní schod. Plachetnice s malým motorem tento protiproud nepřekoná a nemůže tedy opustit záliv. Za přílivu také všechny řeky, které do zálivu ústí, obracejí svůj proud a tečou do vnitrozemí.
Jsme-li tou dobou s Maxem na moři, necháváme se s lodí unášet přílivem nahoru a pak se s odlivem zase vracíme. Často se nám stává, že kolem našeho Solingu, což je nádherná rychlá plachetnice, doslova létají na prknech místní kluci. Prý až šedesátikilometrovou rychlostí, pokud dokážou využít silný vítr a neobvykle prudké mořské proudy uvnitř zálivu a mezi ostrovy. Na několika místech na pobřeží lze dosud spatřit místní kuriozitu – přílivové mlýny. Pracovaly tak, že při přílivu mlýnské kolo otáčela mořská voda, která zároveň plnila velikou nádrž nad mlýnem. Při odlivu voda z nádrže vytékala a roztáčela kolo v opačném směru. Důkladně si lze prohlédnout zachovalý a restaurovaný mlýn v Paluden. Ostrovů a ostrůvků je prý v zálivu tolik, kolik je dní v roce. Z nich údajně pocházejí i nejlepší francouzští námořníci a mořeplavci – Alain Bompard a především Eric Tabarly – mimochodem nejznámější Bretanec vůbec. Podle průzkumů ve Francii a ve světě jej zná mnohem více lidí než dalšího zdejšího rodáka, který vlastní obchody snad v každém větším městě na světě – Yves Rochera. Na jednom z morbihanských ostrůvků bydlí i známá rodina d´Abboville: jeden z jejích členů překonal Atlantik a Pacifik zcela sám na malé lodici jen s pomocí vesel, druhý d´Abboville přešel pěšky Saharu, třetí byl nějaký čas francouzským velvyslancem v Praze. Na dalším z ostrůvků stojí jedna z nejznámějších keltských památek, o níž tak poutavě píše inženýr Pavel Pavel ze Strakonic ve své knize Jak vznikly slavné monumenty dávnověku. Je to takzvaný Cairn, pohřebiště z doby asi 3500 let př.n.l. Vždy, když plujeme kolem, trochu zpomalíme a snažíme se nahlédnout dovnitř kamenné jeskyně, protože přistávat se na tomto ostrově nesmí. Některé z ostrovů jsou velké, jako ostrov Mnichů, některé menší, vyhrazené pro ohromné množství zdejšího vodního ptactva, jiné úplně nepatrné a pusté. Mnohé jsou i soukromé, ale i na nich lze podle francouzských zákonů, které umožňují volný přístup na úzký pás pobřeží, přistávat; dál od břehu se už ale nesmí. To platí i pro větší ostrov Berder, který koupil i s malým zámečkem (dnes letním táborem pro děti) majitel známé kosmetické firmy Yves Rocher. Když vrcholí odliv, lze na tento ostrov přejít suchou nohou po cestě. Většinou však bývá zaplavená a to pak je připraven převozník…
Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 6/2002.
Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz
Karel Starý