Mont St-Michel

Podmanivý genius loci nás může přenést až do doby, kdy skalisko bylo jen zarostlým kopcem u mořského břehu a kde možná Keltové podle tradice pohřbívali své zesnulé. Svědčilo by o tom alespoň jeho starověké jméno Hrobová hora, které poprvé uslyšeli vojáci římských legií od poražených Galů (Keltů), kteří toto území obývali. (Název Hrobová hora v polatinštinělé podobě Mont Tombe přežíval až do 8. století.) Vojáci Julia Caesara se také dověděli, že skalisko mezi mořem a zemí je zasvěcené kultu boha Slunce, kterého uctívali jak Keltové tak Římané, kteří mu ale říkali Mithra – Nepřemožitelný bůh. Obě božstva později splynula a Mithra se stal ochráncem všech, kdo podstupují nebezpečí – tedy především vojáků. Kult Mithry šířili v římských provinciích hlavně legionáři a jeho uctívání vrcholilo v 3. a 4. století, kdy už začala upevňovat své pozice katolická církev. Největší pohanské oslavy k uctění boha Mithry se konaly o zimním slunovratu. (Na toto datum bylo později přesunuto Kristovo narození.) Až do 8. století znali místní obyvatelé, teď už Frankové Mont Tombe jako mýty opředené pusté skalisko. Bývalí barbaři už přijali křesťanství a po celé Franské říši se stavěly kostely a kláštery. Mnohé z nich se řídily řeholí sv. Benedikta, který založil první řádový klášter benediktinů v roce 525…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 6/2002.

Další informace o Francii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Jaroslava Janoušová