Las Fallas
Jako v celém Španělsku, i ve valencijském regionu se pracovní kalendář všech místních odvíjí podle hlavních svátků. V tu dobu se města i vesnice pracovně zklidní, ale rozbouří se ohlušujícím zvukem petard, bubnů, píšťal a veselím, silně povzbuzeným vínem. Valencijský region se pyšní řadou svátků, které mají i mezinárodní renomé, ale kromě toho také mnoha dalšími menšími, neméně zajímavými.
Jednou z prvních velkých slavností v roce jsou svátky La Magdalena v Castellónu de la Plana. Trvají devět dní a jejich začátek je pohyblivý, protože začínají čtvrtou neděli čtyřicetidenního postního období před Velikonocemi. Jejich základem je historická událost z roku 1251, kdy bylo město přesunuto z kopce La Magdalena k moři. Vše začíná vzdáním holdu loutce obra Tombatossalse a pak soše krále Jakuba I. Na druhý den se koná pouť, při které místní v tradičních krojích ozdobených zelenými šerpami vystupují na kopec se svatyní Máří Magdaleny. Na cestu jsou vybaveni stejně jako ti, kdo kdysi přesídlili z hor do úrodného údolí, holemi a lucernami, které se pak proměňují v nádherné světelné sochy gaiaty. A celých následujících osm dní se soutěží o nejlepší paellu, nejlepší oblíbené koblížky plněné fíky a o nejlepší gaiatu. Vrcholem je průvod alegorických vozů s rozsvícenými lucernami a emotivní obětování květin Panně Marii de Lledó.
Město v ohni
Největší slavnosti ve Valencii, zařazené dokonce mezi nehmotné dědictví UNESCO, začínají poslední únorovou neděli. Brzy nad ránem se rozběhnou po staré části města dobrovolníci ze spolků zvaných casal fallero, aby sezvali všechny zájemce k zahájení slavností, které Valencie a okolní vesnice organizují již od 18. stol. Před středověkými věžemi Torres de Serranos čekají nedočkavě stovky lidí a na jejich ochozech zase všichni zástupci města společně s falleras, královnami krásy, které budou vládnout nejen slavnostem, ale pomyslně i celému městu po dobu jednoho roku. Od starosty Valencie dostávají symbolické klíče od města.
vyvrcholení a den, na který se všichni těší, však nastane až 19. března na svátek sv. Josefa. Ten je patronem truhlářů a odtud pochází ona slavná tradice pálení. Původně čistili truhláři ve středověku se začínajícím jarem své dílny a pálili všechno staré a nepotřebné harampádí. Mezi ním byly také dřevěné konstrukce, na které si v zimě věšeli olejové svítilny, protože s počínajícím jarem se vracelo i světlo do jejich dílen a svítilen už nebylo třeba. Lidová fantazie dala těmto konstrukcím nazývaným parots lidskou podobu a z toho vychází i dnešní obyčej stavět a pálit figuríny zvané fallas.
Spolky nechybějí v žádné ulici či čtvrti a nešetří na výrobě alegorických sousoší. Peníze na svoji fallu získávají z darů, loterie, příspěvků členů a přibližně 25 % z doložené ceny dostanou od radnice. Vybrané peníze jsou určeny nejen na výrobu sousoší, ale i na občerstvení, které se v době svátků podává ve skromných podmínkách fallerského klubu, a to pouze jeho členům.
Od prostých hadrových a dřevěných figurín v 18. stol. se dnešní fallas značně liší nejen provedením a cenou, ale také velikostí – některá sousoší dosahují výšky až 32 m. Co mají ale společné, jsou náměty. Odrážejí život ve všech jeho podobách, některé jsou jemně ironické, jiné až ostře sarkastické. K vidění jsou fallas od 15. března, i když ty velmi složité se začínají stavět ještě dříve. Dnes se už sochy nezhotovují ze dřeva, ale z kašírovaného papíru nebo polystyrenu. Jejich život je však jepičí. Jen některé, vybrané každým spolkem, dostanou možnost soutěžit o diváckou cenu a zachránit si „život“, protože jsou následně umístěny v muzeu fallas. Ostatní jsou bez milosti spáleny, vše shoří v noci 19. března. Valencie se rozžhaví do ruda, nad městem se rozprostře černý dým a spolu s nemilosrdně spálenými fallas odejdou i všechny neduhy a zlo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Valencie