Městečko São Vicente, vtěsnané na severním pobřeží do hluboce zaříznutého ústí stejnojmenné řeky, má ve svém katastru geologickou pozoruhodnost, jakou jinde na Madeiře běžně neuvidíte. Zanechala ji zde událost datovaná do doby před 890 tisíci lety, kdy probíhala jedna z posledních fází ostrovního vulkanismu.

Tehdy se tady zastavil proud čedičové lávy, stékající z náhorní plošiny Paúl da Serra dolů k moři. Jak vychládal, na jeho povrchu se tvořila krusta pevné horniny, pod ní přitom láva ale stále ještě protékala. Když výlev skončil, láva z jednoho úseku odtekla a v nitru zhruba 50 m mocného proudu tak zůstalo osm tunelovitých prostor – lávových jeskyní. Svět se o nich dozvěděl až na sklonku 19. stol. poté, co je prozkoumal James Yate Johnson, anglický přírodovědec žijící na Madeiře, kterého na ně upozornili místní lidé. Veřejnost se však s nimi mohla seznámit až v roce 1996, kdy byly zpřístupněny jako první jeskyně vulkanického původu v Portugalsku, tedy ještě dříve než obdobné útvary na Azorských ostrovech. Současně zde pro veřejnost vzniklo Centro do Vulcanismo, vzdělávací centrum zaměřené na vulkanologii.

São Vicente leží na konci hlavní silnice spojující přes vnitrozemí jižní a severní pobřeží, takže je v podstatě odkudkoli z ostrova snadno dostupné. Vstupní areál jeskyní, jehož budovy z šedivého kamene jsou ukázkou střídmé a vkusné architektury, najdete při břehu řeky na jižním okraji městečka. Do jeskyní se chodí ve skupinách s průvodcem, jenž prohlídku dvojjazyčně komentuje, většinou portugalsky a anglicky. Zvlášť teple oblékat se nemusíte, neboť uvnitř je stálá teplota okolo 16 °C. Protože výška jednotlivých tunelů různě kolísá, prohlídkový okruh vede jejich vyššími úseky, mezi nimiž přechází prokopanými spojovacími chodbami. Pokud byste náhodou očekávali bohatou vnitřní výzdobu, tak tady ji nenajdete…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Madeira