León – od Římanů po Gaudího

Starou částí města probíhá jak podle pravítka ulice Calle Ancha, původně hlavní římská ulice směřující od východu k západu, označovaná jako decumano. Kousek od jejího začátku ve spodní části města stojí před radnicí nenápadný, ale velice zajímavý bronzový model znázorňující vývojové etapy Leónu. Obdélníkový půdorys, pravoúhlá síť ulic a hradby okolo jasně dokládají jeho římský původ. León se nejprve jmenoval Legio podle VI. římské legie Victrix, pro niž byl v roce 29 př. n. l. založen. V 1. stol. ji pak vystřídala VII. legie Gemina, která se sem přesunula z Astorgy. Není divu, že na každém rohu vykukují ve starém městě římské památky, ať už to jsou zbytky hradeb, kanalizace či lázní.
Po vítězném tažení Vizigótů, kteří v 5. stol. skoncovali s římskou Hispánií, se stal León o pár století později symbolem svobody a boje proti Maurům. Dvakrát odolával na konci 10. stol. cordóbskému vojevůdci Almanzorovi, a když se z jeho oprátky vysmekl i potřetí, rozhodl se vítězný král Alfons V., že se León stane místem královského panteonu. Dílo však bylo dokončeno až v 11. stol., kdy královna Sancha a její dcera Urraca vybudovaly jeho konečnou podobu. Dokončení panteonu je spojeno s přenesením ostatků vizigótského biskupa sv. Isidora ze Sevilly do Leónu a jejich ukrytím před Maury. Byl to významný symbolický akt, protože leónský panovník tím demonstroval, že navazuje na křesťanské vizigótské království, které si muslimové v 8. stol. tak relativně snadno podrobili.

Na lavičce s Gaudím

Jakoby do země vrostlá stojí u západního konce Calle Ancha budova připomínající středověký hrad. Navrhl ji Antoni Gaudí. Sám velký architekt sedí před stavbou na lavičce, samozřejmě z bronzu, a tak mu nemůžeme položit všetečné otázky jako například: Proč má budova kolem dokola malý příkop a proč její půdorys není pravidelný? Dům Botines pojmenovaný podle obchodníka s cennými papíry Juana Homse y Botines je modernistická, neogoticky pojatá stavba. Okna v průčelí připomínají okna v triforiu katedrály, stejně tak barva vápence, z kterého je dům postaven. Budova nemá pravidelný půdorys, protože se vedly dlouhé spory o velikost pozemku s okolními majiteli. A nejen o to. Gaudí musel čelit kritikám a posměškům ze strany odborné veřejnosti, které vzkázal, že až stavbu dostaví, nechá zarámovat všechny jejich směšné urážky, jež mu poslali, a vyvěsí je hned ve vstupní chodbě budovy. Navěky tak zvěční jejich omezenost. Socha sv. Jiří nestojí nad hlavními dveřmi také náhodou. Jde o patrona Katalánska, odkud Gaudí pocházel. V roce 1953, kdy se uvažovalo o jejím nahrazení jinou sochou, se za ní objevilo olověné pouzdro a v něm plány stavby podepsané samotným Gaudím, smlouva o koupi pozemku, záznam o dokončení a předání díla a jedny tehdejší noviny píšící o této události. Dům Botines je stejně jako katedrála stavbou, před kterou se každému zatají dech…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2019

Shopping Cart