Název Ndebele používají historici a etnografové pro větší počet etnických skupin, rozptýlených v někdejší jihoafrické provincii Transvaal a v Zimbabwe. Jde zřejmě vesměs o potomky dávných prvotních Nguniů, z nichž pocházejí i Zuluové a Xhosové. Ndebelský jazyk patří do jazykové skupiny Nguni, stejně jako zuluština, xhoština a svazijština. Dnes je jedním z 11 jihoafrických úředních jazyků, byť ho za svou mateřštinu pokládá pouze 1,5 % obyvatel země.
Transvaalští Ndebelové, sídlící v západní a centrální části provincie Mpumalanga, se proslavili svým originálním výtvarným uměním. Za apartheidu, v roce 1977, zřídila jihoafrická vláda tzv. samosprávnou domovinu KwaNdebele – nevelké území s chudou půdou severovýchodně od Pretorie, se správním centrem v městečku Siyabuswa – a snažila se do ní přemístit co nejvíce Ndebelů. V roce 1993, před jejím zrušením v rámci nového státoprávního uspořádání, ji obývalo 564 000 lidí a další žili v jejím okolí.
Lid Ndebele, známý hlavně barvitou výzdobou vlastních domů a výtvory z korálků, dodává svému kraji neobyčejnou dimenzi. Největší pozornosti se těší typické geometrické obrazce zdech. Nástěnné malby nejsou nadčasově tradiční – rozšířily se až ve 40. letech 20. století – rychle se ale staly nejvýraznějším projevem kmenové identity a typickou stránkou ndebelského lidového umění. Jihoafrický kraal, tradiční rodinný domov o několika chýších, se v ndebelštině nazývá umuzi. Skládá se z hlavní stavby a několika zcela či zčásti oddělených chýší, včetně příbytků pro děti (zvlášť pro chlapce a dívky) a z prostoru na vaření. V novější době se stále více přechází od okrouhlých staveb k pravoúhlým, které nabízejí i lepší možnosti výzdoby. Celek je obehnán nízkou zdí, někdy s okázalým vchodem. Zídky mohou oddělovat i jednotlivé části umuzi. Domácí zvířata jsou chována mimo hlavní ohrazení.
Na vlastní stavbě se podílejí společně ženy a muži, ale konečné omítnutí směsí hlíny a kravského trusu (ubulongwe) je pouze ženskou prací. Po vyschnutí ji začnou zdobit. Na starší nástěnné malby se obvykle používalo přírodních barev na bílém podkladě, v poslední době však začaly převládat barvy umělé, avšak pestré, jasné a výrazné. Malby jsou vytvářeny od ruky přímo na zeď, bez šablon, nákresů či měření. Jediným nástroje je štětec – a k tomu tvořivá fantazie ndebelských žen.Geometrické nástěnné malby Ndebelů jsou převážně abstraktní, nicméně objevují se i konkrétní motivy jako slunce, zvířata, květiny, nebo i žárovky či písmena latinské abecedy. Jejich výklad však nesmí být příliš jednoznačný: co jedna malířka nazve žiletkou, může být pro jinou letící netopýr. Navíc ženy od sebe někdy navzájem „opisují“, a přitom redukují realistické náměty na stylizované prvky vzdálené originálu.
Barevností a geometrií se vyznačuje i druhé hlavní pole tvořivosti – oděv, zejména ženský. Skleněné korálky uvedli do jižní části Afriky v 16. století Portugalci. Práce s nimi je u Ndebelů tradiční formou umění. Má několik funkcí: vyjadřuje postavení ženy ve společnosti, zdobí osoby i předměty, a dnes také přitahuje turisty – a s nimi peníze. Na svou práci jsou ndebelské ženy velmi hrdé. Skutečná barevná exploze nastala v 60. letech minulého století, kdy se objevily korálky mnohobarevné. I v tomto případě jsou motivy čerpány jak z vlastní kultury, tak z externích zdrojů inspirace, např. telefonních stožárů, letadel či schodišť. Umělkyně, zřejmě fascinované geometrií, si z tvarů vybírají, a výrazně přetvořené je pak přenášejí do maleb i korálkových děl. Obojí je těsně spjato také s ndebelskými rituály, jako jsou iniciační zvyklosti pro chlapce i dívky, svatební obřady, slavnosti sklizně a oslavy narození dětí či uzdravení nemocných.
Jedinečné folklorní umění je moderní, spontánní a otevřené novým výrazům. Jeho životnost je snad díky tomu zaručena, i když stále více Ndebelů bydlí v nových stavbách, které tolik prostoru nedávají, S ndebelskou uměleckou tvorbou se návštěvníci mohou seznámit ve skanzenu na území bývalé misijní stanice Botshabelo severně od Middelburgu či v ndebelské tradiční vesnici a muzeu u Loopspruitu, severně od Bronkhorstspruitu.
Další informace o Jihoafrické republice naleznet zde: http://www.sopka.cz