Lidové zvyky

Hlavním pořadatelem akce je folklórní soubor Písečan, jenž při svých vystoupeních předvádí nejen zdejší tance, ale i tradiční prácheňské kroje. Ty charakterem odpovídají místu, kde vznikly, i svému použití. Na první pohled prostý kroj využívá kontrastu mezi čistě bílou a další výraznou barvou. Dívky přes barevnou, nejčastěji červenou nebo zelenou sukni oblékají bílou zástěru, barevný živůtek vyniká na bílé nadýchané košilce a do dálky září zlatý nebo stříbrný čepec. Dech se však zatají při pohledu zblízka. Sukně je sice plátěná a bílá, ale zato je protkána množstvím jemných výšivek, pavučinek a nitek, a to způsobem dnes již těžko napodobitelným. Jak pyšně se asi šlo v takto parádně zdobené sukni nebo zástěře v neděli do kostela, kam se dříve chodívalo i tak trochu jako do výkladní skříně. „Podívej, jak jsem šikovná, podívej, jakou jemnou práci jsem schopna zhotovit! Podívej, co uměla a co mě naučila moje matka, a co jí předala již matka její!“ A čepec? Na tom se zase sem tam zableskly pravé české granáty, jimiž ženy zase sdělovaly: „Muž na mě nešetří a dobře se daří mně i jemu i celému našemu hospodářství…“

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2010