Muzeum Orlických hor
Nejnovější expozici Muzea a galerie Orlických hor najdete v Rokytnici v Orlických horách. V roce 2013 tam byla pod názvem Přírodou za řemesly Orlických hor otevřena v krásně zrekonstruované budově staré sýpky.
Moderní expozice ve třech podlažích se samozřejmě dá „prostě projít“, ale byla by to škoda. Na různých místech je totiž koncipována tak, aby zvídavého návštěvníka „vtáhla do děje“ a umožnila mu aktivně, ba přímo interaktivně spolupracovat. Na úvod si tu připomeneme Karla Plachetku, jednoho ze zakladatelů české ornitologie. Pozorní čtenáři si vzpomenou, že jsme se o něm již zmínili v článku o Rychnově nad Kněžnou, neboť právě tam je vystavena jeho jedinečná ornitologická sbírka čítající přes 800 ptačích preparátů. Jeho rokytnická připomínka není náhodná. Jednak umožňuje vysvětlit vývoj pořizování ornitologické dokumentace, jednak je dobrým vstupem k jednomu z dominantních exponátů muzea. Na výšku všech tří podlaží se v rohu tyčí prosklená voliéra s preparáty více než 50 druhů především ptáků a také savců, kteří se vyskytují v regionu Orlických hor. K voliéře patří dotyková obrazovka, která umožňuje vyhledat si ke každému druhu spoustu informací, prohlédnout si jeho obrázky a poslechnout jeho hlas. Pokud máte chuť, můžete na závěr přepnout do sekce kvízů a svoje právě nabyté znalosti si vyzkoušet.
Zatímco přízemí patří hlavně živočichům a rostlinám Orlických hor, v 1. patře se dostane na geologii, vodu a její obyvatele i na lesy. Pak je tu také, stejně jako v 2. patře, instalována dotyková Encyklopedie Orlických hor, v níž se v obrovském množství informací, obrázků, ba i krátkých filmů propojují obě hlavní témata expozice – příroda a řemesla. Uprostřed sálu jsou vystaveny modely sklárny a mlýna, vzadu u stěny pak papírny a hamru. S nimi související řemesla – sklářství, uhlířství, železářství či papírenství – jsou představena informačními tabulemi i ukázkami sklářských výrobků. Pro leckoho bude určitě překvapením popelářství, jež ale nemá nic společného se svozem odpadu. V minulosti se tak označovala výroba potaše neboli drasla, důležité suroviny pro výrobu právě skla, ale také střelného prachu. Tradiční technologie spočívala v louhování dřevěného popela (odtud popelářství) vodou, následném odpaření přefiltrované louženiny na tzv. surovou potaš čili flus a jeho vyžíhání na čisté kalcinované draslo. A až se vydáte na výlet z Rokytnice malebným Julinčiným údolím do Říček, můžete si vzpomenout na další informaci, kterou se dozvíte v muzeu – právě tam stával na říčce jménem Říčka velký hamr založený už v roce 1603 a u něj i železářská huť.
Druhé patro patří především domácím, téměř uměleckým řemeslům, jako jsou výroba vánočních ozdob, výroba betlémů, dřevořezba, ruční textilní výroba, podmalba na sklo nebo výroba lubových krabiček, tedy krabiček z tenké dřevěné dýhy, které jako prostředek přivýdělku vyráběli horalé přes zimu. Ale nejen to – každá z miniexpozic v tomto patře je současně kreativní dílnou. Ve vitríně jsou vidět hotové výrobky i pracovní postup, na monitoru běží instruktážní film – a pak už se do toho můžete pustit.
Kromě toho všeho se v Sýpce konají i krátkodobé výstavy a nejrůznější tematické akce. Na podzim si tu třeba děti mohou zkusit vlastnoručně vyrobit papírového draka. Dušičky u nás v posledních letech čím dál víc splývají s anglosaským Halloweenem doprovázeným svíčkami ve vydlabaných dýních. Ale věděli jste, že zvyk zapalovat světlo ve vydlabané lucerně je znám i u nás? Naše lucerny bývaly zpravidla z řepy – a i tu si můžete v Sýpce před Dušičkami vyrobit.
Další články z vydání o Orlických horách a Podorlicku naleznete zde